Tady jde o velké nepochopení reality a k tomu projekce vlastní cesty, jež nakonec vytvoří určitou stabilní fázi v dospělosti a táhnutí k určitému spektru pohledů a reality.

Největší slabinou společnosti je její koloběh obnovy, kde je zákon zrození a jeho "genetický" program, jež zajistí rozvoj identického vědomí člověka a ne slona, jež pak postupně vytvoří kolektiv, společnost, stát. Tento "program" zajistí to, že se naučíme chodit, mluvit, psát, vytvořit osobnost a postupně vrstvu po vrstvě učit rozměrnosti existence. Když se narodíme tak nemáme dnešní vědomí, nemáme žádné, to získáme postupně na základě myriády zpětných vazeb z okolí.

Pak tu je zákon identifikace s aktuální dobou, do které se jedinec narodí a vytvoří vlastně jeho základy vědomí, řád, realitu.

Právě tento koloběh, kdy se zde neustále dokola nové generace všemu učí a znova objevují, tak vnáší do společnosti určité typické a cyklické projevy, ať je to ekologie, planeta, příroda, anebo stav společnosti, kde třeba v minulosti studentské bouře v 60. letech, hnutí Hippies, New Age, anebo Arabské Jaro, či multikulturalismus, socha borectví, x pohlaví ... To už ale směřuje k další konstantě, a to tzv. vychýlení těžiště společnosti, a to na základě, zákona vzniku a rozvíjení vědomí, každé generace v určité době a její podmínky. Zde od roku 1989, se razilo heslo rozvoj společnosti skrze dotaci mladých generací, jež následně vedlo k odtržení od reality ale i historické cestě k dospělosti, kde dříve třeba byla vojna, anebo silnější otcovský vliv a vliv velké rodiny. Pak je tu vrchol feminizace společnosti, jež nabylo na obrátkách po 2. světové válce, kdy mnoho mužů zde padlo. Dnes jsou to matky samoživitelky. Tím nám vyrostla "umělá" generace mileniálů, jež ale nebyla pod vedením druhé existenční dynamiky a zákona, zákona dynamiky přírody, planety a civilizačních predátorů. Ten z uhlí udělá diamant, z člověka osobnost s duší ... .

Socialismus, je tedy je jednak, vlastně typická fáze, podobně jako ekologická, či civilizační, náboženská, esoterická ... , genetickému programu, jež nové vytváří jedince a generace.

Jednak, pokud je společnost odtržena od druhé dynamiky reality, přírody, planety, civilizačních predátorů apod. Nemusí svádět boj o svoji denní existenci.

Což je dnešní případ Evropy a EU.

Pak tu je ještě jedna konstanta a to tzv. stabilní stav či fáze vědomí v dospělosti, jež stojí za tím, že společnost vytváří skupiny.

Zde máme stabilní fázi tzv. kmenovou, kde je to vesměs třeba Arabský svět, pak náboženskou, kde je vliv autority a mužského prvku, šamanství, až po víru v jednoho boha, pak je to fáze ideologii, jak spravovat svět ... Tady jde třeba o socialismus, a i sekty ... .

My si tyto zákony a realitu neuvědomujeme, neboť funguje a je vidět v kontinuálním časovém měřítku, teprve měsíců, roku, staletí ... .

Co si pamatujeme z druhého dne a co za týden ... .

Pokud se nenaučíme vnímat a pracovat s touto "novou" realitou, tak společnost bude neustále v destabilizačních cyklech, jak náboženských, tak civilizačních, či různě ideologických ... . To vlastně už směřuje k další evoluci člověka, jež nebude mít tyto klapky na očích ... .

Socialismus je nejrychlejší cesta do pekel chudoby.

Demokracie inherentně spěje k socialismu a společnost si může vyzkoušet slasti socialismu pouze tehdy, když díky kapitalismu obrovsky zbohatne. Po vyzkoušení a zchudnutí se pak lidé rádi vrací k osvědčenému kapitalismu.