Slovo proroka nemusí být pochopitelné

Však život vám dodá ono slovo skoro každému. Proto věřte, že konáte dobro tím, že dáte všemu, co si zaslouží.

15.4.2025

Skoro se minulo příměří (pracovní název)

Na počátku každého příměří musí být snaha, bez snahy se nedá dodat všemu co mu přísluší, i když tohle pravidlo platí pro celý svět a lidé by měli pochopit snahu jako moderátor změn. Nebýt takových úvah, málem bych spadl do propasti, které nechystalo Božství, protože aktivita člověka je tak vysoká jako cíle, ke kterým jde. Kde tedy hledat příměří?

Příměří se dá hledat ve válce, která probíhá. Nedejte se zmást, že válka probíhá jen na Ukrajině, ta válka probíhá po celé světě a ten svět se nyní dělí na dvě poloviny. Jak tedy dál? Dalo by se citovat z klasika, který řekl jednu moudrou větu:

„Kdo pochopí v míru válku, ten prohlédne to, o co jim jde.“

Tento citát není známý, ale pasuje přesně na dnešní dobu, která je dobou zmaru. Je to doba, kdy člověk dostává, jak od Božství výzvy, aby následoval srdce, které mu promlouvá životem a zároveň promlouvá k lidem i Bůh samotný, který říká toto:

Nehledám lidi, kteří neví, ale ty, co dokáží nevědomost proměnit ve vědomí.

Tímto bych tuhle stať mohl ukončit, jenže jaká by to byla stať, když ta hlavní myšlenka by zůstala skrytá. Ta hlavní myšlenka zní takto:

Kdo přijde ke stvořiteli v tento čas, ten pozná život ve své podobě jako odměnu, která je odměnou pro ty, co konají dobro jakýkoliv čas, ne podle mustru toho, koho milují, ale podle toho, kdo jim jde v patách.

A nyní vysvětlím toto sdělení. V oněch patách znamená to, že cokoliv uděláme, Bůh stvořitel bere to za své. Jak říkám, žijeme v přelomové době a lidé to tak cítí, ale neví proč. Právě tahle věta vše vysvětluje. Není to tedy tak, že nedokážeme jít se stvořitelem, ale ani to tak, že mu jdeme v patách, kdy ta pata je produktem smyslu života věčného. Proto kdo žije svoji dočasnost jako prostředek postoji dokonalosti i víry v budoucí život, který přichází tím, jak jdeme, pak konáme dobro a Bůh nám dá odměnu ve formě života, který žijeme. Kdo však koná ve smyslu nedávání všemu, co mu přísluší, ten pozná jeho odvrácenou stranu, která není zlem, ani ďáblem, jak si mnozí říkají, ale je stranou úpadku, který probudí v nich nové povědomí života. Protože bez úpadku a jeho vědomí není cesty vpřed, kdy ta většina lidí, co tohle ctí, jde, jak zmámená přitom neví, co je čeká.

Nyní nastíním, co nás čeká na cestě, po které jdeme. Svoje slova bych zaobalil do vize, kterou jsem obdržel. Kdy ta vize nebyla s to pochopit Božství, a přitom bylo všudy přítomné. Právě přesně v tom, v čem žijeme. Proto bych se zaměřil na onu vizi:

Ona vize není s to pochopit Boha, ale s to pochopit lidský život, který žijeme. Proto konáme vše dobré, ačkoliv jdeme do záhuby, není totiž duality, ani jednoty, ale života věčného, který si vybírá stranu podle toho, co má způsobit. Ti lidé, co tohle ví, a jdou, jak se říká po slepu. Tito lidé nejdou se stvořitelem, ale v jeho šlépějích, proto konáte dobro, protože stvořitel vás vede svým životem ve všem nejen tomu, čemu věříte a vidíte, ale ve všem, co obsáhne jeho duši a stejně jako vaši duši.

Tato vize se nedá sdělit jinak než tímto příměrem a konám tedy dobro, že sděluji, co Vím. Nedá se říci, konám dobro, a přitom si nejsem jistý co konám. To, že řeknu konám dobro je jasné, jak jste pochopili, že konáte minimálně neurčitou stranu, ze které vzejde buď dobro nebo zlo, bude však záležet na okolnostech, které vložíte do života, aby se přiklonily na tu nebo onu stranu. Proto konat vědomě dobro nelze. Nejde konat vědomě dobro pro nepochopení situace, která koná. To že tedy konám je na místě vždy opatrnost a dodání všemu co mu přísluší, aby dobro vyrostlo z tohoto poznání jako květina na skále, kterou jste poctivě zalévali. Nic jiného se nedá říci, nic jiného se nedá povědět.

Tímto se loučím a předávám své slovo dál.

J.H.