Slovo poznané je slovem nepoznaným

Což platí tehdy, kdy My lidé nedokážeme poznat naše chyby v tom co tvoří naše podstata. Naše podstata tvoří jedinou chybu, je tím nejvyšším, co žije a tím je v područí všeho. Nechtějte své chyby odstraňovat, ale mírnit.

3.3.2025

Jaká je rovnováha tohoto světa, a jak se jí zhostit (pracovní název)

Na počátku takové úvahy si člověk musí odpovědět na dvě důležité otázky:

První otázka zní takto: Jsem ten, kdo si myslí, že jsem?

Druhá otázka zní: Kdo pochopí tento svět, když ne Já.

Po tomto, co si odpovíte na tyhle otázky musíme začít s malou úvahou, která osvětlí tento problém v mém případě. Co říci na počátku? Na počátku se zodpovědně zeptáme sami sebe, co jsme a co dokážeme, když jsme tím, kým jsme. Po tomto úvodu bude následovat samotná úvaha.

Taková úvaha má spoustu pokračování, není to jen jedna úvaha, ale celý sled úvah, který nám odpoví a každá jinak na stejný problém, co dělat, když si uvědomím a to plně, že jsem člověk, který je jako člověk značně omezený.

Myslím, že po takové úvodu musí nastat rozuzlení. Tohle rozuzlení není z tohoto světa a co vám tedy napíši nebude platit pro každého. Bude tohle vše platit pro lidi, kteří žijí duchovním životem, pro ty všechny lidi, co čtou mé texty, které zdravím a předávám jim poselství, které je mým přáním, aby vše dostalo, co má dostat.

Nehledím na budoucnost a tvořím přítomnost, hledím do budoucnosti s tím, že konám vše v jednotě. Těmito slovy častuje nejvyšší člověk svět. A my se přidáváme, kdo jsme, a to co jsme objevili v sobě, že dáváme na odiv světu. Není to jen krása, ale je to poznání světa, které jsme udělali. K tomu dopovím jednu poznámku. Cokoliv uděláme a bude naším dílem, bude sdílené, ne tím, co vykonáme pro druhé a sebe, ale pro vše jako jedno. A nyní se můžeme s klidným svědomí dostat k podstatě článku, který má za úkol nastínit, jak postupovat, aby naše rovnováha v tomto světě byla co nejvyšší.

Být v jednotě, znamená být s Bohem? Ano, i ne. Podstata problému nezní, jak být s někým, ale být jako jednotlivec se vším. Kdo pochopí tato slova pochopí podstatu problému, na který si musíme odpovědět. Po takovém úvodu musí přijít Bé, to Bé znamená to, že cokoliv uděláme, uděláme sami sobě jako druhým. Kdo tedy zasel dobro a sklidí zlo, znamená, že dobro nebylo dobrem pro všechny, ale jen pro něj. Takto postupuje Bůh ve stvoření a takto postupuje Božství ve všem, že dává poznat naši účast na stvoření. Bez Boha by otázka zněla jinak, a to jinak dává odpovědi na otázku, kdo vlastně jsem. Jsem Bůh sám, nebo jeho pomocníci? Musíme se tedy pohroužit do života, který nám odpoví. Moje odpověď životu je tato:

Jsme jako On, přesto jím nejsme. To že jím nejsme znamená, že dokáži víc, protože být v těle, které je dočasné dokáži vše, když jsem s ním. Takto reaguje člověk, jenže my jsme dál, než člověk a myslím to upřímně. Mé myšlenky jsou čisté jako padlý sníh. Přesto nejsou tak čisté abych vyslovil větu, která zatím nedozrála. Musíte tedy omluvit současnost, ke které jsem zatím nedorostl. Má omluva je i konstatováním, že vše je dokonalé, jak My jsme dokonalý ve stavu ke všemu. Kdo nabídne dokonalost samou sobě i druhým, nebude sám dokonalý, ale uvědomí si chyby, které jej provázejí. Těmto chybám věnujte pozornost, protože tyto chyby jsou nejvyšším zdrojem poznání v těle. Nejsou to obyčejné chyby, které produkuje život, jsou to chyby, které produkuje stvořitel k nám, abychom naslouchali dokonalý život tím, že poznáme nedokonalost, která proudí od něj. Ta nedokonalost, jak bych podotknul je, tak dokonalá, že poslechnout si vlastní chyby v Božství je tak krásné, že poznáte díky nim sami sebe v područí toho, koho milujete.

Samozřejmým cílem není chyb se zbavit, ale zmírnit je a laskat se s nimi životem, protože z těchto nejvyšších chyb vzniká další život, který vám bude dán.

Myslím, že jsem vyčerpal téma pro tento čas a budu se těšit na další vstupy.

Děkuji

J.H.