Slovo pochopení jednoty nebylo nikdy blíž

Kdo je jednota? Jednota je nepopsatelný život, který žijete ne tím, že kopírujete život, ale, že jej tvoříte tím, jak jdete a čemu věříte. Jednota je tak vysoká ne proto, že je vysoká, ale proto je vysoká, že Vy jste vysocí.

26.11.2024

Polarita, život a meditace. Kde je místo pro smrt? (Pracovní název)

Na počátku takové úvahy uvedu příklady, z čeho se sestává život. Život a tímto musím odbočit se nesestává z meditace a života, ale ze života a Boha všemohoucího, který prodlévá v nás. Tímto se skutečně dělí na rovinu smyslu života, který prožíváme každý den.

Polarita, život a meditace je taky vysoká, dokonce mnohem vyšší než zaběhnutá praxe, život a smrt, jenže nemůžeme v takových podmínkách v jakých žijeme dobývat Božství jiným způsobem než životem. Taková polarita a ukáže čas je skutečně nejvyšší. Jsou lidé již dnes tušící tuhle polaritu, přesto jich není hodně. Jsou lidé a myslím tím hodně lidí, co si stále myslí, že smrt je polarita. Není. Je to překlopení života a není to polarita. Skutečná polarita života je Božství a myslím, že když uvedu jeden příklad za všechny pochopíte víc. Ten příklad zní takto:

Jsem-li člověk, dokáži i věřit, však neznám nic z víry ani života, kdyby nebylo stvořitele. Tímto provází stvořitel své stvoření.

Avšak je zde daleko vyšší míra, která říká toto:

Kdokoliv pozná stvořitele v sobě, ten nalezne jednotu, která je další a poslední polaritou života. Taková polarita se nazývá jednotou a dokážeš-li pochopit jednotu, přes tuhle polaritu, tvé Božství je potvrzené i tímto nejvyšším poznáním, které uděláš na konci života. Skutečně říkám na konci života, jenže proč až na konci života? Tahle otázka je nadmíru důležitá. Důležitost této otázky pramení z poznání jednoty, která se nerodí v jakýkoliv čas, ale vždy na konci života. Poznat tak jednotu v životě je lidem upřeno a zdálo by se, že poznat jednotu není možné. Já však říkám, že to možné je a to takto:

Jsem poznatelem jednoty tím, že stárnu. Ne tím, co tvořím, ani tím co si myslím o všem, ale tím, co dokáži předat všemu. Proto se toto poznání děje na konci života. Jenže jaký to život musí tomuto poznání předcházet? Ano, musí mu předcházet život téměř Božský, tím, jak žiji jako člověk, který Ví. Ano Vím je opět velké, ne tím, co dokáži rozumem ani vírou, ale tím co vytryskne jako pramen z Božství, které otevře mi svou náruč. Tohle se však neuděje jen tak a moudří lidé tohle nazývají svaté pomazání, které určí budoucí osud těchto lidí.

Tito lidé nedokáží toho mnoho. Zdálo by se, že jsou průměrní, přestože dokáží vše. Proč ta průměrnost? Je tomu tak proto, že cokoliv dosáhne tak vysokého, nemůže jednat jinak. Je to míra člověka i Boha v tom co činím, tedy v duši Božské, která se zrcadlí ve světě a v těle to lidském, které se zrcadlí ve světě Božím. Těmito atributy dělíme tělo na dvě těla, a to jemné a to hrubé, které je stejné jako to jemné, jen je převrácené v poznání. Žádný jiný rozdíl mezi těmito těly není.

Jsou však otázky života, které pozvednou obě těla stejně. Ne tím, co dokáží v životě, ale tím, co nabídnu jako prostředek k životu. Nyní uvedu jeden příklad života člověka, který jak pochopíte poznal obě strany onoho poznání:

Kdokoliv přijme duši, je duší? Ano i ne. Jsou mantinely, které říkají toto a tyhle mantinely tvoří kostru člověka, který pochopil jednu myšlenku tak hluboko, že vše je jedním, jsou to tyhle mantinely:

Co jsem, když nejsem? Co dokáži, když jsem vším? A poslední: Kdo pozbyde věrnosti Božství, když ne ten, co zradil jednotu, která mu nabídla život věčný. Ano i takto se tento člověk ptá a takto i odpovídá, a to těmito slovy:

Na počátku jsem věřil, pak přišel život a po životě opět život, ovšem toho, koho miluji. Po tomto životě mělo přijít co? Ano, měla přijít opět víra v jedno, jenže jak každý člověk Ví, taková víra není na světě možná, aby pochopila jednotu. Proto jsem ztratil víru a nabyl jsem života, který je vírou.

Takto hovoří člověk, který pochopil vše. Pochopil, co je skryto v detailu života, že poznat vše znamená ztrátu, jenže jak poznat to co mám? Ano jedině tím, že snížím svoji víru a přimknu k životu, který je vírou v život toho, kdo je i není. Takto postupuje skutečná láska života a takto postupuje skutečný muž života.

Tímto se loučím a myslím, že po tak těžkých slovech, které jsem vyřknul, poznáte svět očima toho, kdo je i není, ne tím, co vytvoříte svýma očima či svým rozumem, či vírou, ale zkrátka životem, který je očima a vírou i myšlenkou toho, kdo je i není v jednotě.

J.H.