Slovo našeho pána zní takto

Nebudete-li jsi si jisti sami sebou jako lidé, najdete Božství snáze, když uvěříte životu. Jinak to vlastně ani nejde.

Slovo dalo slovo a Bůh povstal z nás (pracovní název)

Na počátku každé úvahy se zdá, že Bůh jsme My. Jak je to ovšem doopravdy? To doopravdy vyzní poněkud rozpačitě, když jsi uvědomíme, že vše je jedním, tedy my jsme jím a on je námi. Jak to tedy je doopravdy?

V podstatě má pravdu ten, kdo říká, že Bůh je nepoznaný, přesto má pravdu i ten kdo říká, že vše je Bůh, co obsahuje jeho semínko. Toto semínko je dílem naším a dílem jeho. Taková semínka rostou a sílí a stejně jako my, rostou i ony semínka. Toto semínko totiž zůstává semínkem nadále. To My jsme stromem a semínko v nás zůstává, aby obsáhlo vše. Takové semínko je životem dalším, které roste z nás My jsme semínkem pro svět, ve kterém žijeme. Taková semínka dávají poznat svět ze dvou úhlů pohledu, jeden pohled nám říká toto:

Kdokoliv přijme mne, ten bude semínkem pravdy, které ponese po celý život.

A druhý pohled nám říká toto:

Kdokoliv přijme semínko pravdy, ten bude jako Já, v tom, že přijme a vydá to co vydat má, jedině tímto bude poměřovat svět.

Takto se dělí ony semínka na dvě části. Kdy jedna část je určena běžným lidem a druhá vyvolencům, to ne těm, co si myslí, že jimi jsou, ale Bohem pomazaným, kteří dávají ze sebe tolik, že lidé nechápou kudy se dát. Jen tito lidé Ví. A ví to takto:

Jejich život je produktem Božství, které roste z nich. Není to produkt lidství ani Božství, ale Boha, který je jejich životem. A jak poznat takové lidi? Jejich zevřením je stejné jako u ostatních, jediná míra jejich života je však jiná. Dokáži dát všemu co mu přísluší. Tato mantra jejich života se nedá odbýt slovy, nestíhám či nemohu, ale lásky plným objetím, kdy lidé si řeknou, jak to ten člověk může stíhat? Ano může, protože jeho život je ráj v duši a duše říká světu právě toto:

Kdo bude jako Já, ten bude životem všech. Tento život však není cílem, ale prostředkem pro další život, proto dejte na tyto lidi jako semínka pravdy, protože z těchto semínek povstane nový život ne jednotlivce, ale Božství.

Po takovém úvodu mi vyschlo v hrdle. Není to však hrdlo, co trápí dnešní lidi. Je to poznatek natolik nízký, že lidé nedokáží říct nic jiného, než lež, když se jich člověk zeptá na tyto slova:

Kdo jste pane? Jste ten, kdo přišel dát všem co potřebuje, nebo jste přišel se bavit a užívat si života, jako trapného pokušení ďábla?

Taková věta není přístupná nikomu, kdy lidé nechtíc poznat víc vytváří svět, ve kterém se nedá žít. To jen lidé věřící Bohu jako svému synovi, který vypustil jeho Božství do světa, můžeme říci toto:

Kdokoliv přijme-li Božství z rukou Boha, ten nebude jen pomazaný, od něj, ale nabude síly jako síly člověk vytvářející vše z ničeho. Takto promlouvá Božství, které obsahuje toto pomazání v člověku.

Na samý závěr má jednu prosbu. Kdo pochopí tento článek jako oslavu Božství, ten se mýlí. Není to oslava Božství, ale nás lidí, kteří jdou v jeho šlépějích, kdy tito lidé nectíci víc, dávajíc všemu, co si zaslouží jsou skutečnými Bohy v prostředí, kde vše je jedním. Tedy tady na zemi.

Tímto se loučím a přeji si Vás poznat jako lidi, tedy skutečné lidi, co bloudící světem, vyřknu ono slovo poznání:

Jsem, tedy dokážu vše.

Tímto se skutečně loučím a přeji Vám hodně zdaru v dnešním dni.

J.H.