Slovo láska není slovem, ale činem

Kdo pozná lásku jako čin toho, koho milujeme? Je to však láska, která je činem? Je i není, záleží na úhlu pohledu, kdy lidství je Božstvím, které dokáže stejný díl dát i vzít.

Co je to láska (pracovní název)

Na počátku takové úvahy si musíme ujasnit skutečnosti lásky, která je vším. Co je to všechno? Co je to, být vším? Jaký je rozdíl mezi těmito otázkami? Na tuhle tému se musíme podívat ze dvou pohledů. Jeden pohled říká:

To zvládnu, protože Vím, a ten druhý pohled říká:

Kdo probudí lásku, čím bude?

Na tyhle dva pohledy se podíváme z pohledu toho, kdo je i není.

Nejsou oči bez lásky, nejsou oči láskou? Kdo Ví, ten zažije postup nejvyšší. Kdokoliv přijme Boha, bude očima lásky, která proudí čím? Proudí vším, jako jednota lásky, která nemá konce a očima bude mýma, bude láska i Bůh jako jedno. Proto Bůh stojí o stvoření do té míry, že mu dává vše, protože ví, že stvoření je jeho očima v lásce. Ano taková může být pravda očima člověka, či toho, kdo uvěří lásce. Přitom Bůh není jen tak ledaskdo. Je tedy nabíledni, že pohled lásky musí být i pohled Boha, jenže jaký je rozdíl mezi pohledem člověka a Boha? Ten pohled Boha říká toto:

Slovo, které proudí světem je mým, protože miluji.

Jaký je pohled člověka?

Pojde být lidmi a naše láska se stane toho, kdo je i není. Však naše oči zažijí to, o čem se nemůže mluvit nahlas, že dokáží být láskou, protože láska je vždy na konci jako na začátku. Kdy to mezi tím, je život, který tvoří. Tohle tajemství dokáže dát všemu co mu přísluší a Váš pohled není jen tak ledasčím, je to pohled člověka, který již Ví, a to nejen s velkým V, ale i s velkými písmeny jako celek. Tedy VÍM je celé velké, protože obsahuje pojem lásky, jako nosiče moudrosti. Kdy VÍM je tak vysoké, že nemůže být vyšší jen tím, že obsahuje lásku v pojetí podstaty. Tímto dáváme stvoření, co mu přísluší, tímto dáváme lásce, co obsahuje tedy poznatek toho, co jsme obsáhli. Není tedy lásky v nás, ale moudrosti, která proudí mezi tím vším jako poznatek tak vysoký, že Bůh se učí od nás a my od něj. Takto postupuje Božství napříč stvořením a takto postupuje láska Božstvím i lidstvím, kdy moudrost není konečná, jako láska, ale moudrost vyrovnává působení lásky ve stvoření. Takové je tajemství moudrosti a takto ji chápe každý, kdo poznal Božství jako niterný poznatek všeho.

Těmito slovy se nedá popsat co zažívám ani co cítím, přesto existuje jediné slovo, které řekne pravdu o stvoření:

Jsme pravdou tím, co dokáži v lásce a jsme pravdou toho, koho miluji jako jednotu, kdy to není je Bůh či jednota, ale vše jako jedno, které není poznatelné a je součástí všeho jako láska, která nemá pojmenování, ale obsahuje kousek jednoty pro kousek jednoty, která rodí sama ze sebe. Takto počalo vše.

Těmito slovy bych se rozloučil. Ne proto, že jsem dokázal říci vše, ale proto, že poznatky jednoty jsou tak obsáhlé, že dokonalost se nedá popsat ničím jiným, než tichem slov.

Děkuji Vám za pozornost a přeji vám upřímné poznání lásky v sobě, jako celém stvoření, právě tak jak jsem to učinil Já sám. Kdy Bůh stál přitom a dával mi lekci života.

J.H.