Slovo, které nesu je výjimečné tím

27.3.2025

Perex: Že jsem dostal pověření sdělit pravdu o textech, které vznikají. Nejsou to záznamy mé, ani duše, ale Božství, které plyne světem. Kdo tedy píše, Já nebo ten koho milujeme? Je otázka, koho vlastně milujeme, jestli stvořitele, nebo jeho představu.

Všechno je otázka času (pracovní název)

Je propastný rozdíl si myslet, že čas je dobrodiní a že čas je otevírač budoucnosti. Pochopit čas jde jedině tím, že jej otevřeme životem. Jak to myslím? Myslím to tak, že kdokoliv a myslím to upřímně, otevře otázku času, ten pochopí čas jako kontinuum, které plyne vším. Není rozdílu v času, není poznání času, přesto je i není. Jeho naděje je vysoká, stejně jako naše. Proto konáme vše s časem, protože čas koná s námi. Není to však čas, co koná. Konáme my svou vůlí, která dokonává to, k čemu se duše zavázala. Kdo koná dobro a kdo zlo? Zlo koná ten, kdo neuposlechne duši, dobro koná ten, kdo poslechne duši i Boží přikázání. Tímto dělením konáme jedinečné dobro, které přeroste v poznatek tak vysoký, že kdokoliv otevře Božství v životě, ten nabude síly Boha. Ne tím, co vykonám, ale tím, co zažiji v duši. Síla Boha je v člověku totiž jiná. Neříkáme si, že jsem abych žil, ale jsem tu proto, že dokáži žít. Těmito slovy opouštím téma času, který jsem doufám vysvětlil, jak nejlépe dovedu.

A nyní přichází malé téma velkého, které zní:

Hledejte život, tam kde je.

Hledat život se nedá jen tak. Hledat život je jako nalezení života všude, není rozdíl mezi životy, ale je rozdíl mezi tím vším. Kdo pochopí tuhle větu, která má malou chybku, bude pomazán. Nejde totiž věřit životy, ale životem, kdo tedy nalezne poznatek tak vysoký, že dokáže pozvednout život svůj a jako toho, koho milujeme, ten nalezne dar všeho. Ten dar se nedá popsat, ale musí se zažít.

Slovo zprostředkované není slovem mým, ale člověka, který píše tuhle stať, kdo si myslí, ten člověk má tedy schopnosti se vcítit, nedá mi napsat jednu větu k pochopení všeho.

Jsem ten, kdo dává dary, ale tento člověk nedává svým životem daru, ale je se svým životem jako daru nejvyššího. Není to tedy tak, že by čerpal z jiného zdroje, ale čerpá z toho, co dokáže přijmout. Jeho velikost je tak velká, že kdokoliv dokáže přijmout vše, dokáže být jako stvořitel. A tady se narazila kosa na kámen, jenže tedy se nedá popsat chyba, která vznikla. Přesto lituji života, který nepřinesl to, co přinést měl, ale dávám prostřednictví svého života poznatky tak vysoké, že druzí dokáží tolik jako já, kdybych nechyboval. Toto téma je velice niterné, přesto jej musím zobrazit.

Kdo si tedy myslí, že tohle vše, co vzniká je na popud člověka, mýlí se. Kdo si myslí, že tento člověk není schopen přinést Boží slovo, mýlí se. Jeho velikost byla prověřena časem, a to takovým způsobem, že poklekli mnozí a dokázal pozvednout to co měl pozvednout. Kdyby se nestaly určité chyby, které musely přijít, neměl bych co říci. Proto říkám jediné:

Kdo přijde na svět a dodá mu co mu chybí, ten neprohloupí, když bude milovat vše jako jedno. Od těchto slov se musíte odpoutat, abyste je pochopili.

Nejsou to slova oslavy života, ale člověka, ale je to poznatek tak vysoký, že kdokoliv bude sdílet se svým okolím co dokáže, nebude terčem posměchu, ale moudrosti, která z něj se vylije na tento svět. Proto mluvím prostřednictví tohoto člověka, který svým životem dokázal tolik, že by to vystačilo na několik životů.

Myslím, že se čas naplnil a budu se těšit na další vstupy. Nejsou to moje vstupy, ale vstupy člověka, který zapisuje, co říkám. Kdy jeho duše je agregátorem změn ve společnosti a chápe kudy se dát. Nejde tak s prázdnou, ale nese náklad duše, která je velká jako jeho život. Kdo najde v tomto textu poučení, ten bude oslavován a kdo najde zavržení, ten nepochopil nic, kdy tento člověk, který píše tento text, je tak velký, že se skláním, před jeho velikostí.

Děkuji Vám za pozornost a přeji hodně úspěchů v dnešním dni.

J.H.