Slovo jazyků, vyznívají naprázdno

nezoufejte, že jazyk má omezení, jednou poznáte systém, který stojí nad ním. Zatím poznávejte zákoutí jazyka a milujete ho jako by to byl váš jediný jazyk.

21.11.2024

Kolik řečí umíš tolikrát jsi člověkem (pracovní název)

Na počátku každé úvahy uvedu jeden příklad, který bude charakterizovat myšlenku, která tu zazní. Moje charakteristika myšlenky je tato:

Je skutečně důležité se mučit učením cizích jazyků, když existují jednoduší systémy dorozumění?

Ano, taková otázka je zde na místě. To, že o ni budu psát nebude platiti, že ji zatím praktikuji. Uvádím ji jako příklad člověka, který si myslí, že dokáže nabídnout pohled na věc, která se týká komunikace.

Komunikace lidí má svoje specifika. Ti starší si jistě vzpomenou, jak se mořili ve škole, aby pochopili jazyk Český. Kdo však dokáže vše, zněla otázka? Ano, takto se dá zeptat, a přitom jazyk lidský určuje, jak budeme my lidé uvažovat. Kdykoliv vyslovíme větu, či proneseme myšlenku náš mozek pracuje ve schématech, které jsou charakteristická pro určený jazyk. Nedá se nic dělat, každý jazyk má toto omezení. Jenže jak postupovat dále, když vidíme a cítíme tohle omezení lidské řeči?

Jediná cesta je poznat systém, který stojí výš, a tím myslím skutečnou řeč, ke které se každý jazyk více či méně přibližuje. Nyní namítnete, jak mohu vědět, že taková možnost vůbec je? Ano, je tahle otázka na místě a odpověď znamená toto:

Jsme pozváni do lůna přírody, proto abychom pochopili věci povrchně nebo do hloubky? Takto se ptá skutečný člověk, který si řekl tuhle věc před dávnými roky a přišel na svět jako člověk, který dokáže vše, co mu matka příroda umožňuje. Je toho zkrátka hodně co jako lidé dokážeme a nevíme o tom, ne protože to nevíme, ale že nemá chuť poznat zákony, ze kterých tohle vše vychází.

A nyní si probereme zákony, které nám nabídnou poznat onen zdroj v sobě.

Zákon první je zákonem poznání hmoty. Kdy hmota se poznává tím, že žijeme se svým stvořitelem. Kdo žije se svým stvořitelem opravdu těsně, ten dostává takovou výživu, že jeho podněty dokáží pozvednou vše a nejen lidstvo. Tito lidé však trpí v současné době a trpí tak, že nemohu k tomu více říci. Proto se podívám na tento první zákon z pohledu těchto lidí.

První zákon nám říká toto: Kdokoliv pochopí mne jako Boha přírody, ten pochopí skutečného Boha v sobě a tím ožije vše. Kdy tímto ožitím dáváme dary nejvyšší všemu, co nabídne nám život svůj.

A myslím, že tuhle větu budu muset vysvětlit. Nejedná se o přesmyčku ani povýšení či ponížení, ale jedná se o stav, ve které pochopíme vše, čím žijeme, ne tím, že věříme, ale tím, že jsem. Takto počalo Božství a takto povstaneme my lidé jako on. Jen s tím rozdílem, že cokoliv vytvoříme bude jeho dílem v nás a my budeme poznávat svět jeho očima. Tohle je jediná podmínka, kterou si musíme uvědomit, kdy my jsme očima a rukama stvořitele a on je naší myslí, která vytvoří vše, co je potřeba pro tento život. Takto zní výklad prvního zákona, takto zní první zákon v praxi.

Cokoliv napíšeme či vytvoříme sami sebou, vytvoříme díky skutečnosti, že jsem s ním. Takto hovoří druhý zákon stvoření i jednoty. Kdy jednota se nedá dělit na vyšší či nižší, ale je skutečně vším. Takto jedná ten, kdo miluje jednotu jak Božství, kterým poměřuje svět.

Jen bych podotkl, že jediná míra života není s to hromadit statky, ale stát se myslícím stvořením uvědomováním sama sebe a to tak, že Bůh v nás vytvoří protipól, který vykřikne onu památnou větu:

Jsme ten, kdo si myslí že je, a nejsem sám, kdo si to myslí.

Na úvod těchto zákonů bych uvedl jeden příklad, který deklaruji to, o čem píši. To, že odkloním od tématu neznamená, že nemluvím k věci. To jen Božství je tak košaté a rozvětvené, že dokázat udržet myšlenku a krok s ním je téměř nemožné. Proto se nezlobte, že dané téma bude probráno později až nastane k tomu vhodný čas, který bude časem změny.

Tímto se loučím a myslím, že dokázal jsem předat vše v lásce, kterou zastávám jedině tím, že žiji, jako kdo je i není.

J.H.