Slovo jako rovnost a svoboda nebylo současnou generací pochopeno

Svoboda znamená, že život, který žiji je svobodný v tom, co znamená pro Božství. Jiné svobody není. To jen pozlátko nám říká toto: Kdo je mnou ten bude i jím, kdo je však skutečně?

14.11.2024

Kolaborovat znamená nepřijmout nový systém? (pracovní název)

Na takovou otázku existuje jediná odpověď. Jsou lidé, kteří věří a lidé, kteří Ví. Ano, to Vím je velké, jak již znáte. Protože se lidi dělí na ty, co Vím s Velkým V na ty s malým v. Proto si probereme, co vlastně ví tito, co Ví s velkým V.

Na počátku otázky zněla i odpověď, která neříká nic o tom kam jdeme. Ano jdeme, aniž bychom tušili, kam jdeme, nebo naopak víme kam jdeme? Ano víme. Právě lidé s velkým V, jsou ti co Ví. Ano Vím je velké, protože projevují lásku a pokoru k životu, který bude muset zvítězit nadevším tím co tvoří, dneska to nazýváme láska rozumu.

Tohle téma je totiž doménou vysokoškoláků, kteří si myslí, že jejich rozum jim dodá, co sami nemají, jenže tohle je kámen úrazu každého člověka, myslet si to, že to, co nemám dosáhnu tak, že se tomu naučím. Nyní tento mýtus vyvrátím a to takto:

Jsem člověkem proto abych se naučil věřit, zněla otázka Boha?

Ano, jsme jím právě proto, proto vlastní rozum nemá šanci v tomto světě obstát, pokud bude osamocen. Rozum nemá šanci proto, že stojí vždy sám a myslí si, že spolupracuje, jenže takto rozum nefunguje. Rozum funguje totiž takto:

Cokoliv do mě dáte, to vyplivnu, zněla odpověď. Jenže co když neznáš odpověď, zněla otázka. Pak nemám, co bych sdělil světu, zněla odpověď.

Takto v globále funguje rozum, proto se vše, co se děje míří do zatracení, protože rozum přestal spolupracovat s vírou v Božství. Tohle bylo z počátku doménou lidí, kteří dokázali mnohé a lidé si mysleli, že když je začnou kopírovat dojdou ke stejným výsledkům. Jenže co nebylo vidět, byla víra těchto lidí.

Lidé vždy věřili, zněla odpověď, jenže lidé vysokoškolsky zaměření nesmí mít víru v Boha, která je tak nízká, že zastává hmotu, ale musí ctít transcendentno, odpovídá rozum. Ano, takto odpovídá rozum, protože sám ničemu nerozumí. Jenže co je tedy víra, zeptal se opatrně člověk?

Ano, víra není víra v něco. Víra je život, který provází život na víře, která je vírou v to, co je i není. Takto postupuje skutečná víra a takto postupují lidé, kteří dosáhnou všeho, čeho si zamanou. Ano, tito lidé dokáží vše, jenže kde jsou tito lidé dnes?

Ano, tohle je důležitá otázka. Tito lidé jsou disidenty doby, kteří říkají toto:

Jsem člověk a kdo je víc? Ano jsem člověk, ale kdo dokáže to, co Bůh? Ano jsem člověk, ale kdo dokáže to, co já, tedy jsem jako vše.

Takto postupují tito lidé světem a takto získávají vše. Nejsou to jejich názory, ani toho koho milují, ale je to život, který poznávají jako poznatek všeho. Jenže jak poznat život rozumem? šlo by to, ale těžko. Rozumu se příčí život, protože je nevyzpytatelný, je to život, který říká toto:

Jsem rozumem Božím, ne tím, co vykonám, ale tím, jak žiji. Proto konám vše jako jedno.

Takto promluvil rozum člověka, který žije životem. Tito lidé dokáží tolik, že člověk žasne nad sílou života, který zastávají. A tímto životem budete poměřovat mne, honosí se rozum. Ale jaký rozum tohle říká? Ano je to rozum života, který říká toto:

Kdokoliv pochopí rozum jako život, který žije, ten pozná Božství v nádheře života, nádheře, ke které stojí vzhlížet, ne tím, co vykonám či co sním, ale tím, čím budu.

Tímto bych tuhle stať uzavřel provoláním:

Kdo jsi živote? Jsem ten, kdo je i není, dobře přijímám tě jako život a miluji tě jako život sám.

Odpověděl člověk.

Tímto se loučím a popřeji Vám poznat to co zažívám při psaní i žití těchto slov, které nezapadnou, ale budou ctí toho, kdo je i není.

J.H.