Slovo jako Mana, nedává lidem spát

Jak je to s Manou? Je to tak, že člověk ji pochopí jako pochopil Boha, který je s ním po celou dobu ve světě, kde vše je jedno.

Jídlo Bohů, Ambrosie (pracovní název)

Na počátku každé úvahy stála otázka. Tahle otázka je předzvěstí příštích věcí, které přicházejí na lidstvo. Lidstvo však stále spí, spí, jak bych řekl jak Šípková Růženka. Tohle pojednání má však charakter probuzených, kteří dokáží číst nejen mezi řádky, ale dokáží přijímat Boha svým srdcem a svým tělem jako jedno.

Na počátku stálo tak poznání, které udělá člověk a na konci udělá člověk rovněž poznání, udělá ho takto:

Kdokoliv přijme Boha jako zdroj, ten bude povýšen přede všemi. Nebude nikdy hladov a jeho stravou bude jídlo Bohů, mana nebeská, která se rodí z tohoto vztahu. Co je tedy mana nebeská? Na počátku každé úvahy si musíme podívat na zdroj této substance.

Zdroj této substance je jediný, je to země, která přijímá Boha je to člověk, který přijímá Boha ve své niterné podstatě. Tato smyslná dualita, dává onu manu, která sytí tělo i duši. Touto manou je zdánlivě vše, a přitom je přesně vymezená. Jak to tedy je? Je to takto:

Kdokoliv přijme Božství i lidství a nebude stát bokem od života, ten najde tento zdroj v sobě i ve věcech, které se ho dotýkají.

Staří lidé tomu říkali mana z toho důvodu, že život jim obohacovala jako Božství, které proudí světem, a tedy i námi. Toto Božství si řeklo:

Sklidím, co jsem zaselo a lidé budou trpět. Nebudou mít hlad však ti co přijmou mě jako Boha. Tito lidé budou všem těmto útrapám ušetřeni. Mana tak zastává funkci potravy i funkci povýšení života člověka.

Jenže co je tedy manou doopravdy? Je to zdroj bez konce, ale jak s máme dívat na tento zdroj? Máme se dívat takto:

Kdokoliv s podívá na svět svůj i Božský, ten uvidí jednotu, a z této jednoty proniká ona mana na svět. Není to tedy substance hmotná, ale je, jak efemérní je lidská duše, pro někoho neskutečná, pro někoho skutečná. Ten pro koho je skutečná, bude i mana skutečná, jen s nebát vykročit. A o vykročení má jednu část i cíl, a to druhé vykročení má druhou svou část. Jak je rozdělit?

Dělení je jednoduché. Na počátku každého dělení se podíváme na Božství a uvidíme Boha ve své podstatě, co uvidíme jako duši, která proudí světem. Kdo tedy najde duši tohoto světa a duši svou, ten najde i manu, která říká toto:

Kdokoliv přijme mne, toho já přijmu jako svůj život. Touto moudrostí poměřuji svět a touto moudrostí budu tvořit svět. Podepsán člověk.

Myslím, že téma článku na této úvaze se vyčerpalo a budu se těšit na další vstupy.

Děkuji za pozornost a přeji vám hodně zdaru v dnešním dni. Jednu poznámku na závěr však mám pro ty, co pomalu chápou: Mana je zdroj bez konce, je to zdroj tak efemérní, že je všude přítomný, záleží jen na vás, jak jej najdete, zdali v sobě nebo Bohu, obě části jsou rovnocenné. A myslím, že jsem již řekl vše.

J.H.