Slovo jako Bůh, zde nemá šanci vyniknout

Přesto Češi jej pochopili jako poznání nejvyšší v sobě. Těmito slovy se buduje stát a lidé věří právě těm, co znají svou duši, jako společnou duši všech.

Jaké ideje definovaly Český stát? (pracovní název)

České země nemají ideje, jako takové. Jsou tu lidé, kteří věří životu, dalo by se říci. Tito lidé jsou náplní života, a tak tento stav nemá ideje. Jsou státy, které ideje měli, jenže jak poznali strůjci idejí, ty nikdy nebyly naplněny, ne proto, že by lidé byli nízcí či špatní, ale jednoduše proto, že ideami se nedá poměřovat svět, nýbrž životem.

České země mají přesto svá specifika. Tím prvním specifikem je poznatek duše. Nikdo na světě nemá tak niterný poznatek duše, jako lidé žijící tady. Možná to zní neuvěřitelně a lidé nebudou chápat, přesto je to tak. Jsou místa vysoká i nízká, přesto žádné nemá poznatek duše. Tohle místo je tak Bohem určené k poznávání duší. Jak se však lidé k tomuto daru chovají je jasné každému člověku, který do Čech zavítá.

Posláním Čechů je však jiné než nabízet poznání duše. To, co jsem vyřkl na počátku platí pro stav, kdy duše v České kotlině budou otevřené Bohu, což se v současné době neděje. Lidé propadli konzumu jako jinde. Přesto je tento konzum jiný. Lidé touží po poznávání, a proto více cestují než dříve. Jenže co je to za poznání takové cestování, kdy se spotřebuje spousta energie, jen proto, aby lidé nalézali, co nalezli jiní. K tomu závěru nakonec dojdou všichni lidé žijící zde.

Jak tedy dál? Dalo by se říci jedno. Poznejte svou duši, jako drahokam života. Tvá duše je i mojí duší, takto zní odpověď člověka narozeného tady a vytvářejí tak vzájemnost. Ta vzájemnost, které je dána Slovanstvím je zde nejsilnější, jak již pochopili jiní lidé, přesto si dovolím jednu odbočku.

Tou odbočkou je poznání těla, které souvisí s duší. Poznatky těla nejsou s to poznat duši, přesto je to možné. Právě zde je kámen úrazu dnešních lidí, když si myslí, že přes tělo se dá poznat duše. Dá, jenže ne v této zemi. Tato země vystupuje do popředí právě poznáním duše a jako taková má být upřednostňována, před poznáním těla v těchto končinách.

Celé je to na kočku, řekl jeden člověk, jak mám poznat duši? Jde to třeba tímto způsobem, odpověděl druhý:

Byl jeden člověk a nebyl zrovna věřící, přesto bytoval v Bohu. Jak je to možné, optal se sám sebe? Je to proto, že jsi nikdy ode mne neodešel. zněla odpověď.

Těmito slovy poznáváte duši v sobě.

Lidé jsou však nedočkaví. Tak jaké je poselství Čechů ke světu? zněla otázka. Odpověď nenechala na sebe čekat. Je to poslání poznání duše jako nástroje člověka. Takové poslání mají lidé zde narození a vydají ze sebe to nejlepší tehdy, když najdou ke své duši klíč v podobě Božství, které obývá tento kraj.

Těmto slovy se rozloučím a popřeji Vám hodně zdaru v hledání své duše.

J.H.