Slovo hmota bylo rozklíčováno z pohledu Boha

I toho, kdo ji miluje jako zdroj. Tento zdroj má svoje specifika a kdo je objeví a pozná, ten dokáže s hmotou zázraky, přitom může být člověkem. Takto se rodí skutečný člověk poznající hmotu.

22.4.2025

Na počátku je tma, však co je na konci? (Pracovní název)

Je pravda, že na počátku je tma? Ano, je tomu tak, ale jak si vysvětlit to, že na konci je světlo? Na tuhle záludnou otázku odpovíme pomocí stvořitele, který žije v nás.

Na počátku vyřknul stvořitel slovo, kterým udělal světlo. Tohle vše již známe, ale nevíme proč. Je tomu tak proto, že cokoliv podniknete bude světlem. Tedy i tma je světlem. Takto jednají skuteční lidé i Bohové, kteří konají se svými zájmy, kterými konají vše jako jednotu. Ty zájmy jsou čistě materiální, přesto duchovní, nedá se tady říci, že hmota je výš nebo níž, ale že poznatek hmoty je nízko. Skutečná hmota tvoří jednotu, která dokáže překonat vše. Kdo vám řekl, že hmota tvoří jednotu, zeptal se opatrně člověk? Ano, musím odpovědět. Jednota není tvořena ničím jiným než jednotou, tedy i hmota je onou jednotou. Je tomu tak proto, že cokoliv vytvoříte stává se jednotou ve smyslu Božství. Proto staří mudrci si považovali hmoty a vzdávali jí díky tím, že se utváření světa dělalo právě přes její působení. Tohle tvoření světa musím vysvětlit.

Není pravda, že tahle civilizace stojí nějak vysoko. Byla mnohem vyšší civilizace a ty milovali hmotu, dokonce tak, že upadly, protože poznat hmotu takovým způsobem dokáže jen taková láska, která není pozemská. A tohle byla jejich základní chyba, kterou si neuvědomili. Milovat hmotu musíme právě tím čím jsme. Nemůžeme podniknout nic co povýší hmotu nad Božství, a přitom si musíme uvědomit čím hmota je. Hmota je jednotou, která promlouvá ke stvoření takto:

Slova a zase slova, odpovídá hmota. Já hmota tvořím vaši kostru a neptám se na slova, kterými se řídíte. Moje poslání je tak vysoké jako Božství, přesto nejsem na takové úrovni, že dokáži vše. Jsem tedy ve vleku toho, koho miluji, a právě i Vám radím postupovat stejně. Dejte všemu, co mu přísluší, nejen v duchu, ale i ve hmotě, která se pohrouží do jednoty tím, že vy vyrostete. Tohle nepochopili staré civilizace, proto upadli v zapomnění. Nebylo to tak, že by zanikly tím, že působení zvěnčí je ohrozilo. Ale působení jejich samých na vše jim ukázalo chyby, které již nedokázali napravit. Proto i Vy se střežte tvořit chyby tím, že povýšíte hmotu k nebesům a vytvoříte pro ně speciální význam ve vašem slovníku. Hmota zůstane vždy tím, čím je, tedy poznatek Božím ve vás, jedině takto vnímejte hmotu a poznáte ji tak dokonale, že sami budete stvořitelem věcích budoucích. Těmito slovy se loučím. Vaše Hmota.

Slova hmoty byl vyřčena z nejvyššího patra lidství, které jsem poznal. Jsou to ty okamžiky, kdy člověk si řekne, co je mi do hmoty, která je tak nízko, a přitom si neuvědomí její vysokost, tedy jednoty. A přitom druhý člověk bude zírat na ní jako na Božství povyšující se nadevším. Jediná cesta je vyrovnaný pohled tím, že dáme všemu, co mu přísluší. Tohle opakované heslo je nejvyšším poznáním Boha v sobě, nic výš nedokážete poznat jedině, že byste byli Bohy v jednotě a tohle je pak nízké, přesto vysoké i pro ně, protože taková vysokost se musí sklonit, aby mohla tvořit a nebyla jen na okrasu.

Takto bych uzavřel pohled na hmotu a omlouvám se, že téma světla bylo zamlčeno, ale doufám, že příště bude rozvinuto do podoby poznání světla, které září ve všem, tedy i ve hmotě, ale tohle je již jiné téma.

Děkuji Vám za pozornost a přeji hodně úspěchů v dnešním dni.

J.H.