Slova a zase jen slova o jednotě i Bohu

Taková slova patří k životu, ohradil se člověk. Ano patří do rukou těch, co Ví. Takto reagovala jednota. Proto si přejte najít Božství a pak jednotu, kdy jednota Vám dodá vše, co potřebuje v Božství.

Naděje vkládaná do života, byla životem (pracovní název)

Jak máme rozumět této větě? Tato věta disponuje poznáním světa tím, že dokáže dát všemu co mu přísluší. Tato věta není však s to pochopit princip dávání a braní, které reprezentuje. Jedině s Božstvím dokážeme jít cestou, a to cestou života, kdy tato věta dá všemu, co mu přísluší. Bez Boha není ničeho, ani dávání, co který potřebuje. A nyní se pozastavíme nad otázkou, proč tomu tak je?

Je to z tohoto důvodu, který již objevili lidé. Lidé si pomalu uvědomují to, co tvoří. Kdy jednota není s to pochopit Božství a Božství jednotu. Právě proto tu máme tento zákon, který přibližuje všemu, dává, co mu přísluší. Takto se vzájemně chápou a a dávají všemu, co mu přísluší. Tento zákon je nejvyšší, ze všech známých zákonů. To že se dozvídáte v těchto článcích o tomto zákonu je dáno tím, kdo tyto řádky píše.

Na počátku každé úvahy stojí poznatek Boha či jednoty a na konci takového článku či poznatku stojí jednota. Kdo prožije svůj život právě takto, pozná jednotu i Božství jako neoddělitelné a spolu tvořící jednotu či dualitu ve všem. Takto funguje princip jednoty a princip dávání, který je i není principem. Jako princip se zrodil totiž ve Vás, ve smyslu bytí v Božství, kdy Bůh je prodchnut tímto principem. Tento princip tak čerpáme jen a jen z Božství, kdy jednota má jiné principy. Nemůžeme říci, jestli vyšší či nižší, ale jsou to principy takové, že kdybych je vyřknul, nepoznali byste v nich nic důležitého. A je to tím, že jednota není důležitá a dalo by se říci o jednotě, že je nepatrnější než Bůh, kterým žije vše. Jednota totiž není s to pochopit sama sebe. Od toho je Božství, které nastavuje svým stvořením ono zrcadlo jednotě, která nalézá vše jako jedno.

Kdo tedy bude v jednotě, bude výš? Ano bude, jenže ta velikost nebude v tom, co obsáhne, ani tím čím bude, ale bude úplně nejobyčejnějším stvořením, které kdy žilo, jediná výjimka bude dána tím, že bude posvěcen jednotou, která nedává dary jako Božství, ale je počátkem i koncem a kdo ji obsáhne, ten již nemusí se zrozovat nikde, do žádného života. Taková je to síla, takový je to princip.

Jistě jste slyšeli o principu v Božství, kde se taky nemusí již vysocí lidé znovu zrozovat. Jenže tady je to jiné. Kdy Božství dává zrcadlo jednotě a jednota dává zrcadlo Božství. Proto to znovu zrozování není stejně jak v Bohu, tak v jednotě. Kdy jednota říká toto:

Kdokoliv přijde za mnou a bude jako já, ten pochopí život sám.

Kdy bůh říká o svém životě toto:

Kdokoliv přijde ke mně, a najde mě v sobě i ve všem, ten bude jako Já. Ten, který utváří svět do podoby světa. A ten svět není pochopitelný ani mnou, ale jednotou, která tvoří kostru světa. Takto hovoří Bůh nejvyšší a takto ji pochopí i lidé, kteří dojdou na samý konec stvoření v Bohu.

Co je čeká na konci stvoření v Bohu? Čeká je prozření jednoho, která bdí nadevším. Takto reaguje každý, kdo jím přijde do styku. Reaguje např. takto:

Jedině ty jsi moje jednota, která plyne vším. Jedině tebou chci žít po věky věků.

Jak vidíte vyznání lásky nemá hranic, ani v Božství ani v jednotě. Přesto tito lidé neví, že stát se jednotou je nejvíc sebezničující, protože být jednotou, nechci již nic než být. A to bytí popírá to, proč tu jsme, abychom tvořili život věčný.

Proto omluvte tyto slova, která na samý závěr padla. Nikdo nebude jednotou, jedině tím, že bude jako ona a to tak, že bude životem. Proto si přejte život a chtějte víc od života ne tím, co dokáže prožít, ale tím, co dokážete dát všemu jako jednomu. Takto porovnává jednota život a takto odměňuje život i Bůh.

Děkuji Vám za pozornost a přeji vám hodně zdaru ve svém i dalším životě.

J.H.