Pohádky byly tím, co tvoří, životem

Kdo najde v životě pohádku a pochopí ji jako pohádku života, ten bude nakonec zklamán příběhem, protože každý příběh jednou skončí. Jen víra v Božství nedává smrt pohádkám, kterými jsou skutečnými příběhy lidí.

Hledání pohádek v sobě (pracovní název)

Na počátku každého hledání stojí člověk. Tento člověk si řekne toto:

Pohádky, jaká to veteš, přesto je miluji a hledám k nim klíč. Tím klíčem je poznání mého nitra, jako pohádku života mého i toho, kdo mě poslal.

Tento druh pohádek říká vše, co může říci a lidé to tak cítí, že být jako v pohádce, znamená být jako s ním. Proto hledání pohádek ve svém nitru je jako hledání toho, koho milujeme jako vše. To vše ovšem neznamená jednotu. Je to výspa jednoty a naše nitro ji tak chápe. Proto pohádky poznané uvnitř nás mají omezenou životnost a často se přežijí. Je to z toho důvodu, že Bůh si přeje, aby pohádkami nebyl poměřován svět, ale činy moudrosti a láskami, které provází člověka. Tímto bych se měl rozloučit, jenž mi to nedá nevysvětlit co je příčinou oněch pohádek v nás.

Ona příčina zní takto:

Kdo najde pohádku jako příběh života, ten bude překvapen, že pohádka se nezdá jen mě, ale i spoustě dalším lidem. Takto se pohádky doplňují a takto žijí mezi lidmi. Ve skutečnosti každá pohádka, byť sebe dokonalejší má omezenou působnost a lidé by měli pochopit, že jen láskou ke stvořiteli nabydou dokonalosti, víc než pohádkami života, které žijeme, víc než láskou, kterou dáváme, ale bude to láska, všeho, která žije v nás jako v něm.

Tímto doufám, že jsem vysvětlil pohádky, které nebyly pohádkami, ale životními příběhy lidí, kteří jako pohádkám těmto příběhům uvěřili.

Děkuji Vám za pozornost a přeji hezky den.

J.H.