Oslov Boha a dá ti život

Oslov život a dá ti život vezdejší, ne ten, co žijeme ve hmotě, ale v duši, která dodává všemu co mu přísluší. Takto reaguje nejvyšší člověk na zemi a takto reaguje Bůh na zemi i v nebi.

26.2.2025

Panuje nejistota, co bude zítra? (pracovní název)

Na počátku této malé úvahy se podíváme na současné dění očima člověka, který prozřel závoj, který obepíná svět. Tento závoj se nedá popsat normální mluvou, proto budu přikládat symbolické vyjádření, které doufám věrně zobrazí onen stav světa, ve kterém se nacházíme.

Co je příčinou změn, ke kterým jsme se jako lidstvo pomalu dopracovali? Změna byla nutná již delší čas, jenže Bůh si dal na čas, aby zaopatřil vše tak jak má být. Toto pravidlo tak dochází k naplnění v tento čas. Když mluvím o tento čase, mluvím o únoru roku 2025. Co je na tomto únoru tak výjimečného? Jsou to situace, ke kterým pomalu jdeme. Jdeme tempem slimáčím, přesto jdeme. Co nás tedy čeká a nemine, když prohlédneme závoj, který vše zakrývá tak umně, že nevidíme zdroj tohoto všeho.

Co by řekli lidé, kteří by žili v minulosti o tomto čase? Velice by se podivili, jejich údiv by znamenal, že by nechápali, proč se tohle již dávno nezhroutilo a stále to drží pohromadě, kdy síla, která tohle vše podpírá je z jednoho, jak by člověk vědomý řekl, drží nás nad vodou Bůh, ke kterému vzhlížíme. To, jaký je to Bůh znamená to, čemu věříme. Že většina lidí věří mamonu, je pravda, přesto mohu otevřít jeden ukazatel, který je duchovní.

Co je toto za ukazatel dneška? Jsou to malé změny v lidech, kteří pomalu odpadávají od systému mamonu. To, že odpadávají lidé od mamonu je chvályhodné, přesto to dává naději pro vyvolené. Tito vyvolení jsou si vědomy nebezpečí, po kterém jdeme jako lidstvo, proto konají. Jejich konání se odráží v jejich životě jak zdroj poznání, o které se dělí s lidmi. Nejsou tak sami v tom všem a konají podle mustru toho komu uvěřili. A tady platí, podle ovoce je poznáte. Na kterém stromě roste ovoce nevalné chuti a dokonce zapáchá, ten nepřitáhne pozornost jako ten, jehož ovoce je čisté jako zbrusu nové, a přitom nikdo neví, že je již mnohokrát použité. Jak to myslím?

Myšlenka použitého ovoce nikdy nebyla lidmi zobrazena. Co tedy ono ovoce? Jsou to myšlenky lidí, které lidi oživují. Jsou to střípky života, které dokládají cestu, po které jdeme. Jakákoliv cesta má jediný cíl, nalézt blaho v životě člověka a lidé tleskají těm co tohle blaho dokáží zprostředkovat dalším.

A nyní se podíváme na ono blaho, o kterém je tu řeč. Ono Blaho znamená jediné. Není tím za co se vykládá. Být v Blahu znamená pracovat ze všech sil a dávat všemu co mu přísluší. Tohle je hlavní pointa Blaha, ano tohle Blaho má velké písmeno. Jsou však lidé, kteří si blaho zobrazují jako sladké nic nedělání, kdy majetek či příjem jim sám spadá do klína. Tahle vysloveně lidská představa vezme brzy za své, kdy každý na svém těle okusí, co je podmínkou Blaha v těle. Není to požitek ze země, ale z duše, která dává dary nejvyšší. Takto reaguje člověk, který poznal Blaho:

Jsem typ člověka, který se nepachtí za majetkem, přesto jej mám. Proč jej mám? Protože majetek je podmínkou pro ty, co dokáží dát všemu co mu přísluší, není to vymoženost doby, ale podmínka života, mít a vlastnit, byť jedinou věc, která rozšíří náš život do podoby jediného, který je naším životem. Takto odpovídá vědomý člověk, který poznal ono Blaho.

Na druhé straně se však mísí pachuť majetku. Proč? Protože člověk, který vlastní a neví proč vlastní tohle vše, nedokáže dělat věci vědomě. Jediný úkol pro tohohle člověka je omezit svůj majetek na míru, kdy pochopí jeho funkci. Proto doba přináší tak neuvěřitelné Bohatství, to Bohatství je skutečně velké a tím větší, čím více člověk věří. Nejsme na to sami prozrazují duše vědomé a já dokládám, že majetek je jako ze sna tím, co dokládá duši, že dokáže poznat ráj tady na zemi ne v radovánkách, ani prací, ale vědomím života, která činnost přináší.

Celkově by se dalo říci jediné:

Kdokoliv pochopí život ze své stránky života, ten neokusí bídu, ne tím, co si usmyslí, ani tím co vykoná, ale tím, že duše dokáže vždy přijmout vše, jak má. Tedy, že Bohatství duše bude zveličeno na úroveň, na kterou je tělo připraveno.

Tímto se loučím a předávám svůj úkol dál.

J.H.