Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 2

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Vláda soukromého vlastnictví nad národem (str.15)
Je snadné propadnou dojmu, že vlastnictví osvobozuje. Taková forma vlastnictví není možná. Vlastnictví zavazuje a jako člověka dvojnásob. To, že to tak lidé nevidí je tím, že na všechno se najímají lidé a vlastnící již nevykonávají svou činnost, tedy správu. Tato správa je tak vložena do druhých rukou a jako taková pokrucuje systém.

Systém vlastnictví musí být zachován z pohledu člověka i Boha, aby vše dostalo co má. Co by bylo nutné udělat, vlastnictví zaměnit za přímé vlastnictví, bez prostředníků a to tak, že přímé vlastnictví bylo jediné možné. Toto vlastnictví by tak bylo zárukou toho, že vykonavatel dokáže se o svůj majetek postarat a bude se starat s péčí hospodáře, který ví co vykonat. Pokud by se měl zachovat stávající systém, kdy se najímají lidé na správu majetku, tohle by bylo možné jen v případě správcovství a jako takové by bylo umožněno v tom případě, kdy člověk by dokázal přijmout odpovědnost a za udržení kvality a její rozšíření. Nemusí pracovat vlastními silami, ale může být skutečným správcem, kdy jeho výdobytky by se propisovaly do dalších pokolení, jako výdobytek toho, že správně jedná a chápu majetek.

Správcovství samozřejmě není jediná forma vlastnictví, je to mix vlastnictví, kdy prim by měl být ten, kdo vlastní věci přímo a dokáže se postarat o kvalitu, kterou bude spravovat jako hospodář.

Více o majetku se dá napsat tím, že si definujeme co by měl majetek obsáhnout. Majetek může obsáhnout duševní vlastnictví, majetek může obsáhnout, to do čeho se dá kopnou, ale není možné obsáhnou, je to co je i není. Tedy majetek který majetkem nikdy nebyl a nebude. Tedy spekulace na růst a hodnotu nepodloženou ničím, jen přáním objednavatele. Tahle forma vlastnictví je ta, která pokrucuje vztahy ve společnosti nejvíc. Lidé, kteří chtějí vlastnit, by měli dostat příležitost vlastnit přímo a ukázat tak společnosti jak dobře dokáží se svěřeným majetkem naložit. Byla by tu samozřejmě možnost, že v případě nezájmu by byl majetek odebrán, aby správcovství majetku bylo skutečně v lidech zakořeněno tak hluboce, že by si každý vážil všeho. Tímto vážením všeho by vzrostla hodnota společnosti a lidé by si cenili, ne hmoty a jejích výdobytků, ale systému, a celistvosti, kterou by produkoval tím, že dokáže dát všemu co mu náleží. Taková společnost vzkvétá a produkuje poznatky natolik hluboké, že člověk pochopí až po čase čeho se dočkal.

Nedá se pracovat se společností ve které nikdo nic nevlastní, ani tehdy když vlastnictví je spojeno s restrikcemi, jak se o to pomalu snaží. Taková společnost bude postupně upadat a lidé budou proklínat systém, který ji neumožní se realizovat. Jedině ti lidé co nechtějí vlastnit by mohli získat. Jenže tito lidé nejsou dobrými správci, nejen majetku, ale ani života, který s tímto správcovství souvisí.
Držení akcií je další příklad majetku. Držet akcie je jako držet majetek, přesto to není forma majetku, která by v nové společnosti měla být umožněna. Taková společnost by si měla cenit skutečnou aktivitu lidí a lidé, kteří dokáží vydělat spoustu peněz by měli dostat realizovat své peníze jiným způsobem, než vlastnění, které vlastnickým právem není. Toto právo by mělo postupně zaniknout s tím jak se bude společnost rozvíjet dojde k tomu, že lidé se budou zapojovat do systému, který bude nabízet jiné druhy vlastnictví. Akcie by měli být spojeny s minulým systémem, který dokázal ocenit vše jen tím, že nedokáže určit hodnotu jiným způsobem než dluhem.

Jak tedy oceňovat společnost? Společnost by se měla oceňovat tak, že lidé budou ne jejím majetkem a výdělkem jako dnes v rámci hospodářskému růstu, ale jinými atributy, které budou měřit spokojenost lidí se systémem, který jim umožní dělat věcí, do kterých se mohou zapojit. De facto nebude rozdíl v systému, který panuje, ale bude rozdíl ve výsledcích společnosti. Dneska je jediným způsob ocenění společnosti její zisk a bez zisku jde firma bankrotem. Tak by to mělo být vždy, ale jsou ohledy, které dělají systém lidštější, že jsou věci, které by měla společnost jako taková zajišťovat pro svou potřebu a takové věci se nedají ocenit penězi, ale funkčností systému. Pokud se najdou schopní lidé, kteří dokáží vyrobit to co společnost potřebuje, musí jim být pomoženo udržet takovou výrobu, navzdory jejímu ne výdělku. Takové firmy sice nepatří ke hlavním firmám, ale jsou to důležité části skládačky, která tvoří páteř společnosti. Lidé by si měli naučit si vážit toho co dokáží vyprodukovat vlastními silami a systém, by jim to měl umožnit takovou zkušenost zažít.

Vždy když píši takové věci mám na mysli systém, který zatím nebyl promyšlen, přesto bez ochranářských opatření státu nejde realizovat. Kdy nechat vše na volné ruce trhu nejde. Volný trh má praxi a funkci jedině tam, kde je vysoká přidaná hodnota a tam se o tuto hodnotu soupeří. Takové firmy by mohli zůstat ve stavu volného trhu. Takové firmy mají záruku toho, že budou atributy společnosti, které budou páteří. Přesto spousta firem by takové atributy klidně oželela a viděla by svou prosperitu na mírnosti systému, který udrží život v míře přiměřeném. Takový systém zatím nebyl uveden do praxe. V systému socialistického hospodářství se dosahovalo tohoto výsledku znárodněním firem. V dnešní době je tohle anachronizmus a musí se k tomuto tématu přistupovat tak, že lidé poznají vše díky tomu, že budou aktivní.

Systém dotací jaký je v dnešním pohledu, by mohl být i v budoucností?
Nemyslím si, že takový zvrácený systém by chtěl někdo udržovat v chodu. Dotace jsou horší zlo než cla a jejich výsledky jsou horší, kdy plýtvání je nad rámec toho co si společnost může dovolit. Další systém musí být jiný. Nejde hledět na dotace jako řešení systémové chyby, ale je lepší si upřednostnit vlastní firmy, před těmi co vše dováží z jednoduchého pohledu. Vlastní firma tvoří zisk, který je ziskem ne jen její, ale celé společnosti. Tohle je tedy systém zespolečenštění výrobních prostředků, kdy by se nejednalo o zisk a jeho přerozdělování, ale o hodnotu firmy ve společnosti podle její důležitosti. Do toho by se odvíjela i její podpora, společnost musí najít prostředky, udržet v přiměřené míře i výrobu, která bude reakcí lidí na nedostatek. Tento nedostatek nejde totiž řešit jen dovozy, ale i vlastními silami a představou jak daný problém vyřešit. Myslím, že tohle je komplexní odpověď jak by mohl systém v budoucnosti vypadat.

Klíčové firmy, klíčové oblasti
Mezi klíčové oblasti by mělo patřit to v čem je společnost dobrá. Jejími produkty, které společnost chápe jako klíčové, by mohla operovat i po světě. Je na lidech, aby dali tomuto to co si zaslouží a lidé by měli sami určovat co je a co bude klíčová podpora, která bude tím, že bude utvářet obraz společnosti v zahraničí. Bez účasti státu taková klíčová podpora nejde udělat, kdy klíčové obory by měli mít výhodu a podporu státu jako hlavního hybatele ekonomiky. A o jaké obory by se mělo jednat? Takové obory si společnost určuje sama. Je na lidech aby systém umožňoval v závislosti na čase predikovat, které společnosti by měli obdržet podporu a to i nefinanční, tedy podporu zahraničních vztahů na úrovni vlády, které by měli utvářet pomocí těchto firem obraz společnosti v zahraničí. Nejde vynikat ve všem, přesto se musí najít klíčové odvětví, které bude jako vír, který to nejlepší nasaje a vypustí do světa, aby společnost mohla vydat i to co ze světa nasává. Tedy výměna by měla být nejen na této úrovní, ale na celospolečenské, kdy každé by obdrželo takovou podporu aby mohlo vyniknout v právě takové velikosti jaká je potřeba.

A jaká velikost je potřeba? Netřeba dodávat, že mega korporace se již nenosí. Jejich poslání bude jiné, bude to lokální výroba, která bude hrát důležitou roli v ekonomice a lidé by si měli na tomto příkladu, že co se doma vyrobí se má i doma sníst. Tedy nejen věci k jídlu, ale i spotřebu běžného dne.

Filosofie společnosti (str. 16)
Filosofie společnosti je to, oč tu běží jako východisko, které je stavem, kdy vše proniká vším. Není třeba dodávat, že společnost a její pochopení je utvářeno jednotlivci. Takový jednotlivec má svoji hodnotu, tak jaká je pak hodnota společnosti? Hodnota společnosti se neodvíjí od jednotlivců, ale klíčových osobností v národě. Tito lidé nežijí veřejně, přesto jejich slova tvoří mediální obraz společnosti. Tito lidé nedají na systém ve kterém žijí a tvoří jako by bez systému. To co vytvoří je pak záruka, že nabude důležitosti mezi lidmi, protože jako jedni z mála pochopí situaci ve které jsou ne z pohledu přítomnosti, ale všeho, co dokáží obsáhnout. Tento obsah je tvořen jak minulostí tak budoucností, kdy přítomnost je  jak bych řekl takové pozlátko. Takové pozlátko je však pro lidi co je chápou. Tito lidé netvoří totiž to hlavní, obraz společnosti, ten tvoří ti co je pochopí.

Je filosofie ohraničena národy?
Filosofie proniká světem jako národ, který ji uvede v život. Taková filosofie je filosofií, že národ pochopí teprve tehdy až se jí stane. Tuto filosofii netvoří klíčové osobnosti, ale vůdcové, kteří si myslí, že mohou diktovat světu. Skutečný vůdce totiž nekoná tak, že mění filosofii národa, ale koná tak, že vezme to nejlepší ze společnosti a vytvoří obraz společnosti ve všem co tvoří. Taková filosofie je de facto filosofií všech a lidé to cítí jako zadosti učinění, jít za takovým vůdcem. Tito lidé jsou jako šafránu a netvoří ani promile společnosti. Jsou tak výjimeční, že je záhodno je pochopit v celé tvořivosti, kterou tvoří. Nedají se napodobovat, nedají se kopírovat, protože co je jejich krédem, „je to být jako ten kdo mě stvořil a mohu přinést jen to co do mě vložil“. Takové krédo se utváří v těchto lidech buď dlouho nebo krátce, ale pochopení tvoří jediné. Neopakovatelné zážitky pro lidi, co je pochopí, protože taková síla pramení z toho, kdo je poslal a oni jen předávají tuto sílu dál.

Filosofie práva (str. 17)
Najde-li člověk odvahu, postaví se na stranu práva. Ne toho co tvoří zákony, ale toho co tvoří život. Ne, že by život stál nad zákony. Ale život jak jej chápu, tvoří poznatek natolik hluboký, že právo by mělo tento hendikep pochopit tím, že by umožnilo tvořit zákony, které by lidi nesvazovaly jak doposud. Dnes platí, že na každou situaci existuje zákon, či norma. Společnost tak již není tvořivá, ale sešněrovaná tak, že se tu nedá dýchat.

Jak by měla tedy filosofie práva vypadat?
Filosofie práva je vymahatelné právo společnosti k jednotlivci, aby se událo to, že se stane rovným do té míry, že pochopí problém. Takto by měla znít poučka filosofie práva, taková praxe však vyžaduje jiný přístup. Tím přístupem je poznatek, že člověk nevěřící je míň, než ostatní. Ale jak to poznat? Poznat se to dá jednoduše na životě člověka, co tvoří a s jakým zaujetím vytváří obraz svůj jako toho, kdo jej poslal. Taková premisa by měla být zakotvena v zákoně. Po její splnění by se ukázalo, čemu člověk věří a trest či míra trestu by byla úměrná tomu čemu takový člověk věří. Jak říkám, systém, který panuje potřebuje změnu a to celkovou, kdy zákony nemají oklešťovat, ale vést lidi k tomu, že by je pochopili. Což je pravý opak toho, co panuje dnes.

Zbraň kritiky nemůže ovšem nahradit kritiku zbraní, materiální síla musí být svržena materiální silou, avšak i teorie se stává materiální silou, jakmile se zmocní mas. (str. 18)
Je snadné se zeptat, ale jaká je odpověď? Odpovědí by bylo, že nejde o otázku, která byla vyřčena, kdy autor se ptal sám sebe, jestli mu lidé věří. Taková víra vyžaduje hodně odvahy a lidé tak najdou většinou to co sami ctí. Těmito slovy vstupoval do života. De facto mu nešlo o uvědomění si sebe sama, ale dát podměty, aby uvěřil nekriticky všemu, co mu bylo řečeno. Myslím, že dnešní doba je jiná a lidé chápou manipulaci takového formátu jako nepřístupné. Byla to doba co stvořila takové prozření a byla to doba válek. Nyní jsme v podobné situaci, kdy válka není sice termínem dne, přesto by mohla přijít a to nečekaně z míst od kterých by to nikdo nečekal.