Nová společnost, nebo jen vize nové společnosti? 10

Nehledejte a buďte připraveni na dobu, která se pomalu blíží tím, že pochopíte vše již dnes.........

Dá se dosáhnout nejvyššího stavu bohatství ve společnosti? Myšleno je to tak, že bohatství společnosti má nějakou hranici, nebo je to proces, který se neustále obnovuje? (str.53)
Bohatství je nekonečné stejně jako nekonečné je blaho. To jen člověk vidí konce a člověk cítí i svůj konec. K čemu je však bohatství společnosti i jednotlivců, když převažuje duchovní bída? Takové bohatství je k ničemu. Lidé nedokáží bohužel ocenit duchovní bohatství, každý vidí jen výdobytky doby a nevšímá si výdobytků duše, která spravuje svět. Takové výdobytky se tvoří z ničeho a jsou tím nejlepším důkazem toho, že duše dokáže stvořit vše bez ničeho, jen sama ze sebe, stejně jako Bůh.

Toto poselství, které dám lidem, je poselství lidem, kteří objevili duši:

Nebuďte lidmi, kteří žasnou nad tímto světem a buďte lidmi, chtící jej poznat jako člověk vědoucí, člověk který Ví.

Toto pojednání mi umožňuje poznat hloubku své duše, a stejně takové poznatky uděláte i Vy. Proto přeji všem lidem poznatky natolik hluboké, že se nebudeme stydět před Bohem za svoji duši, která mohla na zemi strádat, přesto došla k pochopení toho co pochopit měla, tedy života.

Úvaha:
16.08.2023
Nehledíc na problémy západu, budeme my na východě jako lidé
Perex: Kdosi je za dveřmi, je to někdo tak mocný, že otevřít nejdou, co bude pak, až se otevřou?

Je to anglosaský svět co končí nebo celá západní civilizace? (pracovní název)

Pochopení celého procesu se uděje během okamžiku, však u některých lidí to trvá celou věčnost. Západ tak jak jsem ho znali, končí. To slovo končí znamená, že bude vystřídán další kulturou, která přijde na jeho místo. Jaká to bude kultura? Bude forma nevolnictví pro Evropany a svobodou pro nově příchozí. Nic nebude větší pravda, než to, že být bílý znamená stigma. Toto celé mělo však být optimistické, proto budu pokračovat jinak. Jak jinak se dá pokračovat? Jedině tím, že přijmeme Boha a to tak, že budeme jako jeho děti. Tohle udělali naši předci a čeká nás to, i nás. Toto přijímání bude směřováno dvojím způsobem. Zatímco jedni v pasivitě přijmou Alláha a jeho následovníci budou jako otroci, bude vytvořena protiváha k tomuto systému. Tento systém se bude jmenovat:

Nejsem hodem abych tě nazýval přítel, přesto jsi můj přítel. Těmito slovy budou lidé častovat jeden druhého dokud si neuvědomí, co způsobili svou nevírou. Ta nevíra nebude jednoduchá, ale bude složitá a stejně tak tento proces bude zdlouhavý. Jen lidé bdící s Bohem najdou vše podstatně rychleji. Tito lidé budou novými lídry zemí, kde muslimové převezmou otěže.

A jaká bude budoucnost Evropy?
Budoucnost bude taková, jakou připustíme jako budoucnost. Lidé ve střední Evropě si uvědomí, že nejde spoléhat na západ, protože ten svými postoji a skutky vše ničí. Ničí to vše dobré v nás, tak to budeme cítit a jako lidé si najdeme cestičku, jak se říká mezi ploty. Touto cestičkou bude filosofie života, která čeká na svoje napsání. A jak bude taková filosofie života vypadat? Dám příklad, který osvětlí vše:

Naděje vkládaná do lidí je nadějí Boha i lidí, kteří v něj věří. Tato víra nebude vírou v nadpřirozeno, ale v život, který nese složitosti i jednoduchosti doby ve které jsme. Buďte lidmi!

Takovými slovy budou oslovováni lidé a lidé pochopí tato slova jako slova svá. Protože vznikly z doby, kdy vše bude jedním a ta doba se pomalu blíží. Sice je tato přesmyčka chtění jiná, než říká současný stav, přesto to lidé budou takto cítit a půjdou za slovy této filosofie jako by byly to jejich slova o stvoření, které zažívají jako lidé.

Co se však stane se západem? Západ udělá kompromis s těmi, co je budou ovládat. To ovládání bude dáno lidem, kteří budou nově příchozí. Tito lidé nabudou na významu ve společnosti a budou utiskovat zbylé obyvatelstvo. Přesto se časem naučí spolu žit. Ale bude to život, který bude k zoufání, protože budou občané druhé kategorie. Proč je takový vývoj nutný? Je to z toho důvodu, že západ svoji roli splnil tím, že se bodl do vlastní nohy, ta noha krvácí, a z této nohy se vytrácí život. Takto to bude se západem. Bude postupně vytrácet život, těch co tu žili a nabudou roli nevolníků. Důvod je nasnadě. Je to rozmařilost a schopnost ovládat druhé, které se vrátilo jak bumerang, jen z jiné strany.

To my na východě, máme výhodu toho, že jako lidé jdeme po stále stejné koleji lidství. Toto lidství, které je naším zdrojem i poznáním, bude rozšířeno.

Kdo tohle pochopí bude pochválen, kdo nebude chtít poznat pravdu, ten bude zatracen a nepochopí nic.

Děkuji za pozornost.

Plat dělníka je součástí kapitalistického zisku, nebo je to jinak? (str.53)
Na tuhle otázku se odpovědět otázkou. Kdo zná odpověď, je to hluboká pravda, nebo lež? Je to pravda, že kapitalista má ze zisku dělníka takový výdělek, že je součástí zisku. Bohužel tak to bylo, dnes je situace mnohem lepší, přesto jsou firmy, kde tohle platí pořád. Takové firmy však přežívají z podstaty a nejsou schopny se rozvíjet, dokud si kapitalista neuvědomí, že kapitál je tu od toho aby budoval a ne sdíral.

Pozemková renta, jaká by měla být její výše (str.53)
Pozemková renta se budovala v raných fázích kapitalismu. Taková renta zaručovala majiteli dobré zisky, kdykoliv a kdekoliv. Taková byla povaha takové renty. V dnešní době však tato renta upadla. Je na vině lidský nezájem o půdu jako zdroje obživy, což neslo neblahé důsledky na půdu jako celek. Lidé nepochopili dědictví půdy, které se neskrývá v tom, že něco vlastním, ale že mohu obhospodařovat. Toto obhospodařování má dnes pojem jediný. Lidé nechtějí být na koni a nechtějí pracovat na půdě, která je živí. Celé je to naopak o tom, že lidé by si rádi užívali života. Proto udělám závěr. Půda jako produkt renty již neplatí a lidé trpí tímto, že ztratili zájem o půdu. Půda jako taková, trpí rovněž. Oba stavy tak zapříčiňují postoj člověka k produktu ekonomiky, který říká: Kdo najde peníz a koupí si mě, bude šťastný. Takový postoj je v dnešní ekonomice a lidé tak bohužel nechtějí udělat tohoto postoje vůbec nic. Pokud bych mohl přinést něco z budoucnosti, tak lidé si tuhle chybu uvědomí a půjdou tam odkud vyšli, tedy zpátky k půdě. Tahle cesta však nebude bezbolestná a lidé nakonec poznají vše co mají poznat.

Děkuji za pozornost.

Podle ekonoma nestojí zájem dělníkův nikdy proti zájmu společnosti 1., protože zvýšení mzdy se více než nahrazuje zmenšením kvantity pracovní doby, vedle ostatních výše uvedených následků; a 2., protože vzhledem ke společnosti je celý hrubý produkt produktem čistým a čistý produkt má význam jen vzhledem k soukromníkovi. Že však práce dokonce nejen za nynějších podmínek, nýbrž vůbec pokud je jejím účelem pouhé zvětšování bohatství, že — jak říkám — práce sama je škodlivá, neblahá, to plyne z ekonomových výkladů, aniž o tom ví. (str.54)
Tato úvaha bude důležitá. Pojem práce budeme muset vysvětlit. Pojem práce vznikl tehdy, když společnost dostala punc toho co jí hýbe a tím byl kapitál. Do té doby, nebyl problém s žádnou prací  a práce jako druh nebyla nijak zveličována, ani zatracována. Práce tak fungovala jako motor, který pracuje samovolně. Tohle ovšem padlo poté, co lidé zjistili, že majetek je dán jen prací. Práce se rozběhla jako by byla utržená z řetězu, kdy mnozí lidé nestíhali tempu jejího nasazení. Práce jako taková, degenerovala na úroveň holého přežití. Tohle již nebyla práce, ale otročina, která panovala po celé věky. Tímto bych považoval práci za vysvětlenou a podíváme se dál.

Dál tu máme poznání práce jako zdroje poznání. Zdroj poznání přes práci v minulosti byla vyloženě určen jen těm co chtějí takové poznání udělat a lidé proto byli těmi co práce povznášela. Ne jako dnes, kdy očekáváme mzdu, která za práci náleží. Kdysi byla práce odměnou a novou zkušeností, kdy se člověk něco nového naučil a vyzkoušel si svůj um. Takové bylo členění práce, ale jaké je dnes? Dnes panuje nejistota co je ta práce vlastně zač. Došlo to tak daleko, že člověk si říká:

Má cenu pracovat? Co kdybych nepracoval a pobíral dávky?

Tyhle myšlenky provází současné lidstvo a lidé tím trpí. Protože si neuvědomují co je to práce. Práce je dar, který naplňuje duši člověka činorodostí a taková činorodost je známkou vyspělé duše.

Takové to pojednání musí mít i konec. Jak by zněl takový konec? Zněl by takto:
Nehledejte práci, ale vykonejte vždy to, co vám život předloží jako dobré poznat, protože nikdy nevíte proč vám život dal takovou zkoušku. Kdo se bude řídit takovým pravidlem dojde k poznání, že práce definuje člověka a ne že člověk definuje práci.

Možná na závěr jedno vysvětlení, protože poslední věta by mohla vyznít jako že práce definuje člověka. Toto celé bylo myšleno tak, že člověk je definován prací tím, že ji chápe jako práci, ne tím že ji jako práci koná.

Rozumí se samo sebou, že na proletáře, tj. na toho, kdo žije bez kapitálu a pozemkové renty, čistě z práce, a to z práce jednostranné, abstraktní, pohlíží národní ekonomie jen jako na dělníka. Může proto stanovit poučku, že dělník zrovna tak jako každý kůň musí vydělat tolik, aby mohl pracovat. Nevšímá si ho v době, kdy nepracuje, nepohlíží na něj jako na člověka, nýbrž přenechává takové zkoumání trestnímu soudnictví, lékařům, náboženství, statistickým tabulkám, politice a dozorci nad žebráky. (str.55)
Takové bylo nahlížení na člověka po věky věků. Až poslední dobou se vše mění. Člověk jako náhle, se objevil v pozici, že dělník je základem státu. A je tomu tak. Základem státu je práce lidí, kteří zabezpečují jeho chod. Bez této práce by nebylo státu a nebylo by ani společnosti, jaká panuje dnes. Co člověk vykoná, vykoná tak z dobré  vůle, i když jsou výjimky, které nejsou ovšem pravidlem. Takto bych mohl pokračovat, ale co bylo smyslem otázky?

Jak je to s postavením dělníka dnes. Dnes dělník tak netrpí jako kdysi, přesto jeho počínání jako strůjce státu je oslabené. Dělníkovi by mělo být dáno poznání, že to je právě on, kdo tvoří stát a činorodost dělníka je činorodostí státu, pokud chápe jeden druhého.
Na poli válečném je to taky o dělníkovi, který vymění kladivo za meč a jde do války s tím, že bojuje za svojí vlast. Takto bych mohl pokračovat, jenže co s tím? Jaký bude závěr?

Závěr bude tento:
Člověk je unikát tím, že dokáže myslet a to tak, že jeho duše se spojuje s tím co tvoří. Takto člověk povyšuje práci a takto se povyšuje člověk prací. Práce tak člověka povyšuje i když je stereotypní a nedávat takovéto operaci svoje atributy lidství by bylo zvrácené. Nejde mít na vše stroje, stejně tak nejde snižovat hodnotu člověka jen na pracovní jednotku. Za vším by měla být vidět duše člověka, které se chce projevit stejně, jako člověka. A co víme o duši? Víme to, že duše je skládačka taková, že člověk a i Bůh je její součástí, kdy rébus duše je rébus obojího, jak člověka tak Boha. Proto milujte svoji duši jako jedinečnost, která vám otevírá cestu do ráje i do světa, kde žijete.

Děkuji za pozornost.