Další "montér" člověka, společnosti ....

Spíše je to o tom, jak rozvinout v naší evoluci tzv. časové, dějové kontinuální vědomí a další inteligence.

Tedy vstoupit a vystoupit z fenoménu denní vnímání reality, a vstoupit do kontinuální, jež nekončí v naši posteli spánkem.

Tím pádem se uzavíráme do světa své vlastní existence, reality a vidění světa, a je to jako předem daná jízda vlakem, kde vnímáme jen tu jízdu a vše co se právě v pohybu děje v krajině, a mnozí to mají jen jízdu z Varů do Brna, a to se opakuje v každé generaci, a proto se zde historie stále dokola opakuje a má určité v dospělosti archetypy osobností, s určitým životním pohledem.

Nevnímáme to podstatné, co určuje náš směr a vývoj a vlastně v každé generaci vytváří určité stereotypy a archetypy vnímání světa. Kopie.

Je na čase vystoupit a nepodléhat generačním stereotypům, a archetypům osobností, jež jsou uvěznění zatím ve vlastní hlavě a ve fázi zatím neprohlédnutí, kdo řídí jejich cestu, a to navíc předem danou.

Blog na iDnes, právě poskytuje prostor určitému archetypu, jež můžeme nazvat tzv. znalci společnosti, montéři, jež mají tah a potřebu, druhým vykládat, jak by to mělo být, jak by se měla formovat, společnost, život, existence, chování druhých ... .

Navíc to má dva základní rozměry, a to podle mozkové hemisféry levá, kde je realita řád, autorita, čas, hierarchie, tak tíhne podle vývoje k společenskému formování vývoje, a to v několika rovinách, kmenové, náboženské, morální, ideologické, duchovní, to náleží do mužské linie.

Pak se přidává generační fenomén a zákon, nerodíme se totiž s vědomím, jaké máme dnes, ale nemáme žádné, ale podle určité posloupnosti, tak že vytváříme lidskou realitu, cestu, a tím pádem společenské skupiny.

Tento generační fenomén zde stále dokola vytváří pořád jen několik archetypů osobností s určitým stereotypem vnímání reality, jedním z nich je tento archetyp společenského montéra, v jedné generaci to dojde ke konci a v nové se objeví další, a tak to jde stále dokola.

Pan Herblich a další zde na blogu iDnes, krásně nám zde stále dokola popisují onu jízdu z Varů do Brna, či spíš zatím jen do Prahy, tak jako myriády generací hluboko do minulosti, nikoliv to podstatné, co určuje směr, dynamiku a danou cestu. Tím je lokomotiva a koleje.

Svět a jeho existence neznají jen onu cestu z Varů – do Brna, tedy přeloženo, právě aktivní Evropskou, znají myriády ... .

Chybí zde to podstatné, a to pochopit kdo to vše v nás řídí, a směřuje nás po předem dané cestě, jinak bychom nevytvořili, lidskou složitou společnost, náboženství, ... , a to navíc v historickém čase vývoje.

Lokomotiva je náš mozek, ten si vytvoří pomocníka reality, mysl, a to vše jde podle určitého vývoje, "programu" což jsou ony koleje, a ještě je tu jízda z Varů do Brna, pokud se neodstěhujeme třeba do Tokia.

Je načase se tzv. odpojit od Matrixu, a společnost jež tu není hračka pro právě jednu aktivní generaci, chránit před touto fází životního vývoje, jež tu byla a bude s námi do doby, než se rozvinou další inteligence, zde třeba orientace v dějovém kontinuálním čase, tak jak zde vše jde měsíc za měsícem, desítky let ... . Zde pak vidíme plejády těchto lidí, a navíc s jejich životním příběhem, jak se to odrazilo do společnosti, a jak to i ohrozilo existenci celé společnosti ... .

Bude to evoluční zlom, v podobě, jaká zde byla v době příchodu člověka moudrého. Pak tu budou dvě evoluční větve, jedna, která se kochá jen s pohledem z okna vlaku a co zde zažila, navíc s neodbytným nutkáním, všem to sdělovat a vnucovat, pak upadat do depresí že to nechápou, někdy rozpoutat civilizační teror ... .

Druhá, jež budou v lokomotivě a učit se, poznávat co to vše vlastně řídí, (stroj) a na základě čeho, tedy koleje .... Tím pádem přestaneme do všeho projektovat a vidět to skrz lokomotivu, strojvůdce, koleje, či jen jízdu a pohled z okna vagonu ... . Mozek ... . Odpojíme se od Matrixu ... .

Ten přechodník v nadpisu má být “nehledě”.

Vy jste žena? Soudím dle přechodníku.

nebo dítě

Život je jako jedna školní třída a záleží na nás, jestli postoupíme dál nebo ji budeme muset opakovat.

Ale jinak, pane kolego, ten přechodník v nadpisu je au, au, naše krásná mateřština pláče.