Nastavení těla umožňuje žít tělu i po smrti, jak je to s fyzickým tělem?

Kdo najde v tomto nadpisu odpověď? Bude to ten, co vykoná poslední věci s mírou člověka moudrého, kterého nezaskočí nic, ani smrt těla.

Chovat se k tělu po skonu jako bioodpadu, je konec všemu, tedy i vážnosti člověka? (Pracovní název)

Chovat se k tělu uctivě za života i smrti je důležitou kapitolou každého života, obzvláště člověka. Když se narodí člověk, to je radosti a starostí kolem něj a jako by po smrti jsme si chtěli ponechat jen to hmotné, a to duchovní co vytvářel celý život, jako bychom chtěli ignorovat. Jak se tedy chovat k tělu po smrti?

Po smrti si člověk řekne:

Dobře jsem žil, ani dobře ani špatně a Bůh vidí vše jako na dlani. Nemohu být šťastnější, že jsem zase u něj.

Takto vypadá odměna za život. Jenže kdo tuhle odměnu zažije? Zažije ji ten, kdo ví, co dodat každému, aby dostalo, co má. Ostatní, co poruší toto pravidlo života, nebudou sdílení s Bohem a nebudou tak jak se říká na jedné lodi.

Jenže téma znělo, jak si vážit těla po smrti, což je pravda, a hned si ukážeme, jak to spolu vše souvisí.

Byl jeden člověk, který žil bohabojně a dával všemu co si zaslouží, a stejně žil i člověk, který nedával všemu, co si zaslouží. Jaký byl mezi nimi rozdíl? Za života, jen to vnitřní, co v sobě nesli, jenže po smrti se vše, co žilo uvnitř se obrátí ven. A to je pohroma pro život jako takový, který uvízl ve hmotě a nepochopil tohle jednoduché pravidlo života, dát všemu co si zaslouží. Jenže jak to souvisí se smrtí těla? Souvisí to takto:

Myslíte si, že světci nepřišli o tělo po smrti? Přišli, ale zároveň zůstane to hmotné zachováno pro věčný čas. Ten čas je dán člověku takto: Blaze tomu, kdo pochopí Boha za života, ten najde v těle fyzickém i Božství a jeho tělo nesejde z tohoto světa. Toto tělo se stane součástí života i po smrti. Je to součást velice niterná a tito svatí lidé nebudou nikdy vyčleněni ze země a dál tvoří na zemi dobro z pohledu lidí i Boha. Jejich tělo není dočasné, ale je trvalé.

Myslím, že toto malé odbočení ukazuje, co zastává tělo po smrti. To, že lidé zatím nic z toho nechápou je nepochopením Božství, kdy mrtví by mohli promluvit a řekli by toto:

Kdybych věděl, co zažiji po smrti, mluvil bych za života jinak. Uvědomoval bych si život jako poslání i poznání Boha, kterého jsem miloval, jen jsem nikdy mu to nedal na odiv. Bohužel. Proto mé tělo sešlo.

Tělo je totiž vyživováno i po smrti. Kdy smrt nezpůsobí rozklad automatický, ale může k tomuto jevu dojít. Jak již chápete mezi rozkladem těla člověka a člověka je rozdíl, který je dán nejen životem člověka, ale i jeho duší, která obývá obě těla. Taková těla jsou posvátná a čistota se rozlévá do života těch co žijí.

Myslím, že toto téma jsem vzal dost ze široka, přitom jsem neodpověděl na otázku na počátku. Jsou totiž témata, o kterých lidé nemají nejmenší tušení, ani já jsem o nich nikdy nepsal, proto omluvte tuhle vsuvku. Nyní k otázce na počátku.

Jsou těla posvěcená, která nikdy nejdou k rozkladu. Těmito těly budete poměřovat svět živých. Tato těla budou údělem stvořena k tomu, aby oživovala život živých. Tyto těla budou životem dalších. Proto si myslím, že téma mělo znít jinak, přesto lidé to budou číst tyto řádky tak, že se jich to netýká, že těla přeci skončí v kremaci či v zemi. Jenže i země má svá specifika. Čistota země, která vstřebá tělo je čistou nejčistší duší, která uvěřila pánu a dala nám stvořit tělo. Tato duše, tedy země říká o tomto stavu toto:

Ráda vás přijmu do svého lůna a budu vás opatrovat po věky věků.

Pokud se člověk rozhodne svěřit své tělo ohni, bude ohněm milován stejně, kdy oheň řekne toto:

Jsem ten, co spálí vše, tebe však ušetřím a přijmu tě jako přijímám Božství. Dám ti, co potřebuješ k životu věčnému, tedy nesmrtelnost.

Těmito slovy k nám promlouvají tyto živly. Jenže jak se dívat na tělo jako zdroj kompostu? Na takovou otázku lidé odpověď zatím neznají, proto jim poradím, jak k této otázce přistupovat.

Země je čistá a posvátná, kdežto kompost se z mnohosti, se rodí jednota, tedy tento postup je jiný než u těla člověka, který je jednotou a splývá ve svém smíření s Bohem. Kompostovat tedy těla je poznatek, který udělají zoufalci života, kteří si nejen neváží těla, ani života, protože život není o kompostování, ale o přeměně, kdy jedno nahradí druhé, a to v dokonalé přeměně, které dokáží živly. Kompostovaní to celé staví naruby a člověk si nevybírá svou smrt, ale svůj konec ano.

Myslím, že přes tento rozsáhlý článek, doufám, že budu pochopen a nebudete dál tápat v tom, co zastáváte jako lidé.

Děkuji Vám za pozornost.

J.H.