Nastane doba úpadku tím, že pochopíme dualitu, nebo pozvedneme číši s Bohem?

Jsou věci Božské, přesto nedokonalé z našeho pohledu. Kdo je tedy Bohem? Bohem je ten, kdo pochopí stvoření, jako akt Božství ve Vás, ve Vás všech. Jedině tímto poměřujete svět a jedině tímto pochopíte vše, co pochopit máte.

Dualita v Božské rovině bytí (pracovní název)

Kvantová mechanika nám ukázala dva stavy bytí pozornosti. Buď jsou to částice nebo vlna. Oba stavy zároveň nemohou být. A jak to souvisí s tímto nadpisem? Nadpis nám říká o dualitě na úrovni Boha, přesto je myšlena jeho pomyslná část tady na zemi. Kvantová mechanika si vzala za úkol pozvednout člověka a dělá to způsobem, že odkrývá skutečnosti z Božství jako málo co. Kdybych mohl poradit, až zasednete ke studiu kvantové mechaniky, dívejte se vždy na to, jak probíhají děje a dívejte se na ně z nejvyššího pohledu člověka a Boha, nebo stvoření, jak chcete.

Jak tedy dál s nadpisem? Nadpis zněl a zněla i odpověď nebo nezazněla? Zazněla ta, že v dualitě budete vždy i když vystoupíte na samý Olymp pomyslného. Dualita je tak spjatá s projevem Boha, že nejde si představit, že bychom byli bez ní. Tohle dokáže jen skutečně člověk nemyslící a myslící, že se je středobodem všeho. Tento středobod má za cíl ukotvit celý systém v Bohu, proto i jeho činnost je důležitá a nejde ji opomíjet, přesto pro mě má kouzlo právě ona dualita, kdy ten středobod budeme tvořit tím, že uvěříme tomu, kdo je i není. Tento středobod není schopen pochopit nás, přesto my jsme schopni jej pochopit.

Jak tedy dál? Dál se dá jít jedině tím, že pochopíme konečně dualitu a to tím, co zastává, že je to rovina bytí Boha, kde je vše jednotou, a to takovou jednotou, že dualita je jeho projevem. Takto přeci jednáme i my přeci, znělo vzduchem. Ano, takto jednáme i my lidé, proto nalézáme onu jednotu Božství v sobě, je to tak nepatrná část, že by nestála za námahu, kdyby nebyla tou nejdůležitější částí našeho bytí.

Myslím, že tento text se vyčerpal a přeji všem upřímně hledajícím:

Buďte lidmi za jakýkoliv událostí, které vás potkají, protože jedině tímto pochopíte osud všech, jako osud svůj.

Děkuji Vám za pozornost a přeji hodně úspěchů v dnešním dni.

J.H.

Slovo je od Boha tím, co pronesl člověk, který jej nalezl v sobě

Perex: Složité věci nejsou složité, když jste na bázi Boží jako nevěřící, ale jako bytosti z masa a krve, který provází život, ten život je dán životem věčným.

Jak může člověk překonat nepřátelství světa, když není schopen pochopit ani sám sebe. (pracovní název)

Na počátku každé úvahy si musíme ujasnit myšlenku. Taková myšlenka, co se zabývá povahou světa tu byla vždy. Každý člověk si ji vezme a zodpoví ji, jak nejlépe dovede. Na takové odpovědi se pak pozná kvalita samotného člověka. Jak tedy začít?

Dá se začít jedině tím, že si ujasníme, co znamená svět pro nás. Pro nás, a tím myslím, nás všechny. Toto slovo je velice důležité, protože každý člověk si myslí, že co dokáží já, dokáží přeci i druzí, tedy že jsme na tom všichni stejně. Jaká je pravda? Pravda je počátkem světa lidí. Kdy každý člověk se zrodil z jiné duše a každá duše nese jinou kvalitu. To proč tomu tak je pominu, protože tahle podrobnost by vysvětlila podstatu světa. Podstata světa však má být zobrazena každou duší tak, jak ji chápe, jak ji co nejlépe chápe jako duše i člověk.

Myslím, že takové pojednání tu ještě nebylo, ale bylo, odpovídá druhý člověk, jen se nesmíte zastavit před překážkou, kterou vám život přichystá. Ona překážka není jen výzva, ale život sám, kdy pochopit překážku je stejné jako pochopit život. Překážkami tedy rosteme a rosteme do krásy duší i lidí, podle toho, jakou kvalitu člověk zastává.

Děkuji za odpověď, řekl poutník. Však mám jeden dotaz? Jaký máš dotaz? Chtěl bych poznat život, přesto se mi zdá, že je ke mně skoupý. Jak si mohu pomoci? Na tuhle otázku hledá odpověď většina lidí. Ta hlavní odpověď vychází z nás. Co jsme a co zastáváme. Po takové odpovědi musí následovat pointa. Ta pointa je životem člověka, který dá všemu, co mu přísluší, kdy to neznamená unikat před sebou ani před tím co nám ubližuje, ale je to jako postavit se souputníkovi a říci:

Pochop mě, stejně jako chápu já tebe, protože jedině tímto pochopíme celek.

Život je tedy známkou onoho pochopení, kdy tohle pochopení naše i našeho souputníka, je jako prozřít, a přitom být člověkem. Pak již záleží na naší kvalitě, kterou zastáváme. Tedy pokud se někomu zdá, že život je k němu skoupý, je na vině pýcha života, která mu zaslepila oči. Taková pýcha se pozná tak, že nedám všemu, co mu přísluší a víc beru, než dávám. Tohle je jediná odpověď na celou otázku.

Jak šel čas nalezl člověk, co nalézt měl. Není to známka života, že nalézám, ale známka duše, že žiji jako člověk. Protože lidem byla dána duše tak vnímavá, že leckterý živočich by řekl, chtěl bych být životem člověka. Přesto i tohle se může stát.

Na samý závěr mám jednu prosbu. Nehledejte v tomto pojednání odpovědi na otázku zde položenou, ale je to čistě inspirativní návod, jak je možné postupovat.

Vždy bude záležet na Vás a Vaší duši, čeho dosáhnete jako lidé. Proto hledejte odpovědi na otázky života ve svém vlastním nitru, stejně jako to dělali všichni předchozí lidé. Jen s pokorou a vírou však dosáhnete cíle, bez ní nebudete zažívat výsledku, který by vás oblažil.

Děkuji Vám za pozornost a přeji hodně zdaru.

J.H.