Najdete-li sílu, najde i Božství, které sídlí ve vás

Nebylo a nebude, však doba říká právě tohle, že všichni bohatneme, kde je tedy problém? Problém tkví ve vás lidech, kteří nechtějí být lidmi.

Svět je klamán, nebo lidstvo je oklamáváno? (Pracovní název)

Nad osudem lidstva visí něco, co tu ještě nikdy v minulosti nebylo. Ta klamnost světa je zdánlivá, kdy lidé jsou klamání právě tím, že nic nepochopili. Být člověkem, byl bych Bohem, a přesto jsem člověkem, protože Božství je vyhrazeno těm, co věří jako ten, kdo je i není.

Taková verze tu ještě nebyla, řekl jeden člověk. Nebyla a bude, protože svět, jak je nastaven nebude dál sdírán. Bohužel tohle se nedá říci o lidech. Proto přišel zelený úděl, protože hamižnost lidí je neskutečná.

Omlouvám, ale muselo to ze mě ven. Je paradox, že čím jde člověk výš, tím více si všímá toho, kde žije, přitom ti co nevnímají ze světa nic, si myslí, že jsou středobodem všeho. Takový postoj sdílí většina lidí, kdy skromnost ustoupila touze nabýt vědomí člověka konzumního. Ne všichni lidé jsou stejní, právě tyto lidi bych vyzdvihl a připomněl co řekl Ježíš o této době:

Kdo pochopí své utrpení v tento čas, ten pochopí i mantru světa, že svět je takový, jací jsme my.

Těmito slovy by mohl Ježíš oslovit svět dnes, proč to ovšem říkám? Říkám to proto, že se nemohu dívat na svět, který jde tam odkud není návratu. Říkám bohužel, ne že by světu něco chybělo, jenže tu jsou tu věci, které tu přebývají. A tím je chybějící skromnost těch, co věří světu i životu. Řeklo by se, lidé jsou takoví, že nevěří a nechtějí dát víc, stejně tak, že nevěří ničemu. Jenže tato bída nemůže jít po věky věků. Žijeme v blahobytné společnosti a nechápeme, že žijeme na úkor budoucnosti. Kdo si to uvědomí, ten pochopí i slova, která vyřknu:

Jsou věci, které jako lidé pochopíme tehdy, když jako lidé vše ztratíme. Teprve pak si začneme vážit obyčejných věcí, které nám dávají poznání a sílu.

Myslím, že jsem napsal dost, přesto mi to nedá, abych nepřipomněl tento čas v nich, který je:

Tento čas se prořezává kůží vaší a přináší Vám utrpení, protože nechápete, proč se to děje. Pochopíte, až se stane neštěstí, které nepůjde vrátit.

Tohle jsem měl na mysli, právě tohle jsem měl na jazyku.

Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru, a nezlobte se za tento článek, protože vím, že lidí, co přemýšlí a jednají v životě jako lidé se tyto slova netýkají. Týkají se těch, co již nevěří a jdou a nechtějí si uvědomit, kde dělají chybu.

J.H.