Na počátku je vždy ticho slov

Které protne slovo „Dál“ a ono slovo se vytvoří tím, že dál již nemůžeme. A o tom je tento článek, kde oním zastavením je přijetí onoho slova „Dál“

6.7.2026 (5:50)

Humor, spása, která nepřichází (pracovní název)

Na počátku dnešního dne stál jeden výstup v rádiu a člověk si uvědomí zajímavou věc, že již nemáme humoru a musíme se zeptat sami sebe proč? Myslím, že když napíši ten pravý důvod, budete překvapeni, protože hledat důvod k poznání humoru, jako Božství, které k nám promlouvá, pochopí jen málokdo.

Na počátku dnešního dne stála jedna myšlenka, která provází člověka od kolébky. Jak udělat, aby vše dostalo co má dostat. A zde se zrodil humor, je tomu již dávno, co tohle proběhlo v životě člověka. Jsou lidé obdařeni neskutečným humorem, ale i těm dneska dochází dech. Co je příčinou vyschnutí tohoto pramene?

Ten první a nejdůležitější důvod je úpadek, který probíhá. Cítíme jej všichni a každý reaguje na něj svým způsobem. První věc, která při takové hluboké katarzi, která probíhá dochází je právě humor, který je lakmusovým papírkem života na život, který je i není. Má to znamenat, že žijeme v posledním čase, který nám byl dán, že již nedokážeme situaci vyvážit a jsme na vše sami, chtělo by se zeptat? Ano, zněla by odpověď. Právě v tento okamžik života jdete sami se sebou a konáte jak nejlépe dovedete a co jste pochopili. Ano, doslova sklízíme plody své práce a to proto, že krize, která je za dveřmi nám dá poznat naši úrodu.

Jak se postavit k plodům dneška? Dnešek již neplodí umělce, ani umělce s velkým srdcem, jako by umřeli pro tento svět a ti staří již nemají k dnešku co říci. Taková změna, když nastane ve společnosti a lidé cítí potřebu jít dál, vytváří ostrůvky poznání, doslova uzavřené komunity, které jako vytvářejí oázy zde na zemi. Je toto poselství pro tento čas, nebo se jedná o sebe záchytný model? A zde ukážeme na příkladu, že nic nemá takovou hodnotu, jak se nám jeví.

Co je pro dnešek hodnotné? A zde se podíváme na naše ruce. Naše ruce jsou tou tvořivou částí, kterou máme a naše duše je onima rukama. Jenže dnešek již nemá lidí činu a proto vyschly i tyto ruce. A ty co konají, již konají za peníze, bez nich by nebylo života, jak říkají sami sebou. A zde se podíváme na skutečnou hodnotu rukou v tomto světě. Jak si myslím, je to zajímavé téma, které se rodí pro tento čas. A lidé stále spí, ale jak pochopi naši roli v tom všem a naše ruce, které by měli konat a nekonají, nebo co by měli konat v tento čas, zněla otázka?

Dnešní čas je výjimečný z tolika pohledů, že jen člověk se srdcem otevřeným vidí věci, které jiní nevidí. Ano, doslova žijeme v přelomovém čase a ti vnímavější reagují tak, že se stahují do ústraní, protože nechtějí participovat na současném systému v době vzestupu i pádu všeho. Tito lidé vidící dál, jsou mantrou země, že přijde doba, kdy řeknou své slovo „Dál“ a lidé je pochopí, když jej nechápali do teď. Co tedy přichází pro tyto lidi a pro veškerý život?

Toto pojednání mělo být o humoru, ale co je oním zdrojem humoru? Je jím si uvědomění stvořitele v každý okamžik. Kdo toto chápe neztratil humor, ale již není veřejný a děje se v srdci člověka, protože ona skrytost je znakem povýšení. A co zbytek lidí, otázal se hlas? Ostatní lidé již nechtějí projít povýšením, chtějí si užít poslední dny v tom co znají, a nechtějí pochopit co je čeká. I kdybych dnes napsal co přichází, jedni propadnou splínu, že to nemohou změnit, protože nekonali. Druzí se oddají životu v radovánkách ještě víc, protože ani oni nevidí východisko, jedině ti lidé co přijali stvořitele na své cestě a jdou s ním jak se říká v jedné ruce, ti vidí kam jít. V současné době poznáte tyto lidi snadno. Nestresují se z toho co se dnes nazývá stresem. Nejednají proti životu, a nechtějí být účastni v tomto čase, věcích veřejných. Tento princip dodržují, protože jejich srdce jim říká, že jejich život, který žijí by nebyl pochopen, a dokáží vytvořit tak malý ráj. Ano, jsou to malé ostrůvky v tomto světě. Jsou malé oázy klidu, míru a pokory pro další svět, který přichází. Nemohu jmenovat ty, co se to týká, ale jsou ač výjimeční, přesto obyčejní ve své výjimečnosti, protože pochopili co vykonat v tento čas.

A co konají tak výjimečného, otázal se člověk? Jejich výjimečnost je daná povahou věcí, které přijali. Nehledí na budoucnost a konají v přítomnosti. Nehledí na ztrátu, ale dívají se na to jak obstát v pravdě. Kde je tedy síla současného života? Síla pramení z Božství, které přijali, ale vysvětlujte to lidem, kteří odpadávají stále víc. A co tedy dělat v tento čas? Myslete na to, co přichází. Že to bude skutečná pohroma pro ty co jdou s konzumem v ruce se vším. Nehledíc co přináší budoucí čas. Žití v skromnosti a pokoře života a přijímat rozhodujícím způsobem život takový jaký je tím, že věci začnu přijímat ve své podstatě, tímto se oprostíte od doby ve které žijeme.

A co nám toto poznání přinese? Přinese Vám klid a mír v duši, kdy stvořitel byť není obsažen ve vás přímo, protože ne každý jej dokáže přímo přijmout, vytvoříte to co nazýváme poznání pro budoucí čas. Tito lidé již ví co musejí udělat, jen čekají na ten správný okamžik. Ale nejsou čekatelé a konají v každý okamžik, ale již dělí na věci pro budoucnost a pro přítomnost, která nese své podstatné kroky.

Myslím, že jsem napsal vše jak nejlépe dovedu a jak cítím a nezlobte se za tento čas, který panuje. Má nás zocelit a přijmout kvalitu tak vysokou, že odmítnete současný svět. Proto se nebojte co přichází, ale bojte se těch co by Vás mohli strhnout do konzumu dneška, který nemá hranic. Protože současným konzumem se rozumí onen úpadek, který se musí odčinit následnou prací. Jinak to nebude ani v tomto případě.

Tímto se loučím a předávám své slovo dál.

J.H.