Na koni je ten, kdo pochopí dualitu života v jednotě

Slovo nebude jen slovem, ale činem Boha, který slovo pochopil. Takto vzniká unikátní seskupení slov, které dává poznat realitu, ve které se uděje tolik věcí.

Slovo, které tvoří život, je životem všech (pracovní název)

Někdy mám pocit, jako by slovo vyvěralo z nás a někdy mám pocit, jako by slovo, bylo toho, kdo nás poslal. Jaká je mezi tím spojitost? Ta spojitost je jediná, slovo přijaté je vysoké tím, že mu uvěříš. Takové slovo bude posvěcené, ne vždy však takové slovo je. A proto slova pečlivě važ a snaž se dívat na zdroj slov, jestli je v tobě či v životě dalších. Taková slova, co přijdou ze slova Já jsem, taková slova můžeš přejít a nenabýt jich, protože taková slova znamenají vlastní ego, které je provází. To, Já jsem, provází člověka, pokud takové slovo vznikne z Boha je situace jiná. Situace se tak mění, že Já jsem, je slovem posláním dobrého i zlého a jako takové bude dávat vždy to nejlepší.

Jenže jak poznat takové slovo? Takové slovo pochází z vašeho nitra. Takové slovo pochází ze života, kde takové slovo reprezentuje člověka, který je pronáší tobě a od tohoto se Bůh jmenuje všeho Bůh, který obhospodařuje dvě poloviny jednoty, kdy každá polovina mluví jinou řečí, zatímco jedna se rozplývá nad dokonalostí života, druhá si zoufá, protože netuší, kde se Božství nachází.

Tato dualita je tak vysoká, že člověk nedohlédne na konec, přesto na zemi je taková dualita běžná. Ta běžnost znamená, že Bůh je blízko a jako takový se snaží uvést vše do jednoty. Proto nezoufejte si z lidí, co nechápou Božství a nechtějí být jako on, protože jejich síla je jiná. Dodávají řád a stabilitu v místech, kde je vše rozděleno. Bez těchto lidí by nebylo světa v podobě, jaký znáte.

Jenže, to stejné platí i pro druhou polovinu stvoření. Ta druhá polovina stvoření je tvořena vysokými bytostmi, které se dávají na odiv v moudrosti života i Boha. Taková moudrost nese poznání, a to udělá tehdy, když pochopí tu polovinu, která o Boha nestojí.

Svět je tak dokonale rozdělen na dvě poloviny a obě poloviny potřebují tu druhou, bez nich by nebyly celé.

Na samý závěr mám jednu prosbu. Nechtějte být jako stvořitel jen v tom, že něco vlastníte či ovládáte, ale že přijmete vše jako jedno. Vím je to těžké, velice těžké, přesto přes takové pohnutky se nedá nic jiného říci než to, že kdo vydrží a odvahu spojí s moudrostí života, ten nebude litovat života, který prožije.

Tímto se rozloučím a budu se těšit na další vstupy.

Děkuji za pozornost a přeji příjemný den.

J.H