Kdokoliv přijme odpovědnost, přijme Božství

Hledejte to, co přináší Božství a tím není jen odpovědnost k životu, ale poznatek tak vysoký, že člověk pochopíc život bude jako v ráji tím, že dokáže dát všemu co mu přísluší.

Na popud života skládám účty (pracovní název)

Po takovém tématu se člověku otevře celý život. A jaký to byl život? Celým svým životem jsem se snažil žít tak, aby vše dostalo to, co má dostat. Tato mantra byla naplněná prací láskou i pokorou, která ulpívá na všem jako moudrost života. Téhož života, který je moudrostí toho, kdo nás poslal, proto má moudrost je i jeho moudrostí a tím nemyslím to, že bych se pasoval do vůle Božství. Spíš se jedná o velikost života, který zastávám. Tento život tak dokáže právě to, co má a nedokáže-li něco, je to k zamyšlení, kde se stala chyba. Ta chyba je většinou v přístupu k životu, kdy člověk něco přehlédne, či nedá všemu co si zaslouží. Jen touto mírou poměřuji svět a touto mírou dávám světu co si zaslouží.

Je to vysoká míra či není? Je to míra člověka, jako Boha, který poznal v životě lásku takovým způsobem, že vše je jako jedno. Od tohoto okamžiku tedy budu mluvit o tomto poznání, které by měl udělat každý člověk. Jediná míra v Bohu je láska a jediná míra v životě člověka je opět láska. Touto mírou budete měřit a ne posuzovat, ono měření je totiž jiné. Co je to láska? Láska neposuzuje, ale dává život, která obsahuje. Tímto dávám všemu, co si zaslouží a kdo je v lásce, ten tvoří Božství každým okamžikem. Taková je to síla a Božství tvoří kostru života člověka, který jde. Tímto Božstvím však neposuzujeme, ale tvoříme jednotu, která se dá poznat přes lásku, a to tímto způsobem:

Kdokoliv přijme mne, přijímá Božství. Podepsán člověk.

Tato věta nebude pochopena dříve, dokud lidé nezmoudří, a to myslím vážně. Kdy moudrost lidí nebude naučená či vyčtená z knížek či videí, které mohou být inspirativní, ale jedině tím, co vytvořím v sobě po zralé úvaze. Každý se snaží sdělit čeho dosáhl a co vytvořil svým životem, jakou kvalitu dosáhl je nabíledni, poznal ji sám i prostřednictví Božství. Však jaká bývá skutečnost? Skutečnost bývá odlišná, co tvoří člověk, ale proč? Je to proto, že člověk neposlouchá rady Božství a nechce být jako ON, který dává ze sebe to nejlepší. Každý člověk má dojem, že právě on ví nejlépe co je dobré a co ne a od toho se odvíjí bída tohoto světa.

Jak tedy postupovat vpřed? Jediná schůdná cesta je uvěřit Bohu jako stvořiteli. Tento stvořitel není Bohem, ale je vším. Být Bohem znamená jediné, obsáhnout vše jako jedno a podle tohoto schématu můžete poznat to stejné ve Vás, ale v malém, ve víře i poznání člověka. Tímto budete poměřovat svět a tímto poznáte vše jako jedno. Od tohoto okamžiku zjevení pravdy o Božství nemůže žádný člověk říci, že nebyl informován, jedině ti lidé, co nejdou s Bohem a nedokáží dát všemu co si zaslouží budou dál trpět životem jako nikdo, protože jejich utrpení je potřebné pro očištění duše, které nastává buď za života, nebo po smrti. Kdy smrt člověka od hříchu neoddělí, ale sváže o to víc. Proto si nemyslete, že dokážete smrtí uniknout spravedlnosti. Smrt jen přehodí priority života, který budete žít, kdy věčnost je skutečnou věčností pro útrapy i poznání jejich kvalit, které jste zanedbali.

Však Bůh je stvořený k tomu, aby lidem odpouštěl a člověk, který se skloní a otevře své srdce nápravě, ten pozná míru Boží v sobě. Takto postupuje forma odpuštění, která plyne světem i skutečností, která plyne věčností. Nelze je oddělit a nelze udělat mezi nimi tlustou čáru. Nikdy nedokážete poznat pravdu, aniž byste zakopli a udělali jste si bebínko, jak se říká. Co je však na pováženou, když i po takové skutečnosti člověk dělá stejné chyby dál. A tím myslím, celé stvoření.

Omlouvám se, pokud jsem nebyl pochopen, ale vytvořit kvalitu života věčného má každý před sebou tím, že dokáže odpouštět a své chyby udělá ve výhodu tím, že dodá všemu, co mu přísluší. Jedině tímto poskytujete odpovědi životu a jedině tímto rostete k Božství, kdy vaše chyby jsou tu proto abyste dokázali jít dál jako lidé. Nehřešte tedy na své chyby, ale važte si jich a dejte jim co potřebují, aby nebyly chybami, ale byly těmi, co utváří Váš život jako Božství, které poznává svět ze všech stran.

Tímto bych se rozloučil a popřál bych životu hodně odvahy v tom co tvoří.

J.H.