Kdokoliv přijme myšlenku Boha, ten pozná to, co má poznat

Kdo Boha nepozná za života, bude po smrti překvapen, co ztratil v životě, pak je tu skřípění zubů a neporozumění lásce, která prýští ze všeho kolem.

Slovo, které vyřknu je sídlem Božství (pracovní název)

Není to jen slovo, ale je to slovní hra. Ta hra ukazuje poměr člověka ke světu. Kdokoliv se může rozeběhnut světem a jít. Takto působí i ona hra. Ona hra má jeden úkol. Jeden úkol za všechny. Kdo pomyslí na úkol, pozbyde ho. Tahle zásada zní světem jako poznatek Božství, proto se lidé radujte z toho, co máte a radujte se tak, že budete šťastni. Proto pro samé úkoly si musíme najít čas na duchovní život, a ten život žít. Kdo pozbyde tento úkol, ten najde život věčný v podobě Božství, ale v podobě ztracence, který probendil vše.

Takto ovšem nezní onen úkol. Onen úkol zní takto:

Hledejte poznatek života tak hluboký, že při jeho objevování najdete kus sebe. Tohle je úkol hodný mistra a tohle je úkol člověka, který žije životem plným.

Na takové úkoly, ale musí být podmínky. A ty podmínky musíme zajistit svým životem, proto se nebojte slevit z toho co chcete, ale buďte vždy těmi, co dosahují svých kvalit jako lidé tvořivý. Což obsahuje víc než chtít, je to poznatek člověka, který nalezl mantru života v tom, co činí a rozšiřuje ji do světa ve kterém žije. Od těchto světů, vzejde světlo pro všechny, a proto se čiňte a dělejte věci pořádně, protože nikdy nevíte, kdy přijde hodina rozuzlení. Ta hodina rozuzlení může přijít kdykoliv, jen lidé ctící Božství Ví, kdy přijde, a to ne proto, že jsou na výši, ale že dokáží odezírat ve všem co tvoří jednotu. Kdo se pomalu vzdaluje jednotě, přitom s ní je, je to neklamná známka toho, že se jeho život naplnil.

Po takovém úvodu uvedu dva příklady. První příklad říká vše o tom, co vytvoří člověk, „Nebudete nikdy dobrý pro Boha ani člověka, který si skutečně váží Božství.“ Proč? Protože tito lidé nebudou schopni domyslet jejich činy. Nikdo z lidí nedomyslí, co činí, ani to nejde, jsou to střípky života, kterými disponujeme a jako takové jsou součástí celku.

Myslím, že druhý příklad nemá cenu zmiňovat, protože jste jistě pochopili, co znamená. Je to víra v to, co tvoříme, která najde to vše jako jedno, a přitom nebude jednotou, ale životem.

Tímto bych se skutečně rozloučil a připomenul bych lidem tyto slova:

Nebuďte lidmi jen tak, ale buďte lidmi proto, že všichni Vás milují jako jednotu, jen to nedokáží dát najevo. Proto čiňte pokání, aby lidé tuhle možnost našli, protože od této možnosti se odvíjí celý svět.

J.H.