Kdo pochopí stát, je jedno kdo jsme, ale pochopte, že stát jsme MY

Jednej jako člověk a mysl i jako Bůh, tato slova jsou známá, přesto potřebná porozumět jim jak káže zákon stvoření, který říká: Je jedno kdo jsme, ale záleží na nás, čím budeme.

Vztah člověka ke státu, je tento vztah oboustranný (pracovní název)
Mluvit o státu člověku je odvážné. Zatím nikdo se tohoto tématu nechopil jak by měl. Většina lidí si řekla, co je mi do státu, vždy je to přirozené, však zas tak přirozené to není. Myslím, že bych měl téma státu otevřít právě nyní.

Téma státu je velké a mocné, přesto státy jsou jaké? Mocné i nemocné dalo by se říci. Na čem záleží že stát bude právě takovým jaký potřebujeme jako lidé? Těmito otázkami jsem častován a právě na tyto otázky odpovím.

Co je stát? Stát je útvar, který si vzal za vzor názor jednoho člověka a tím člověkem byl stvořitel. Tímto nechci se dotknout stvořitele, ale vše může být i jinak. Proto k státu uvedu tohle:

Kdo si myslí, že stát je povinnost, mýlí se, kdo si myslí, že stát je přirozenost, mýlí se. Sakra, co je tedy stát, znělo vzduchem? Stát je něco co tvoří lidi jako jednotu, jejímž projevem je stát. Myslím, že tyto slova najdou u lidí odezvu, jenže musíme pokračovat. Tímto pokračováním je, co bude až státy nebudou? Nebudou-li státy budou lidé, kteří budou jako jedno. Takové jednání je však demotivující jako pro člověka. Nikdo přeci nedokáže být jako jedno, dokáže odpovídám. Jsou lidé tvořící vše. Nezáleží tedy na jazyku, ale na tom jedno, které tvoří vše. Až lidé pochopí ono jedno v sobě, nebudou potřeba státy a lidé pochopí, že všichni jsme jako jedno. To jedno však neznamená, že se musíme vzdát své svébytnosti. Nebude-li státu, nebude ani svébytnosti lidí, zněla odpověď. Ano nebude svébytnosti, takové co činí dnes. Bude jiná svébytnost, která řekne člověku toto:

Jsem a to znamená, vše. Nechtít být tebou a nikým jiným, mě tvoří takového jaký jsem. Proto přijímám jedno jako nástroj vývoje a člověk tak nabude postoje člověka, tím, že uvěří všem.

Toto členění má však spoustu výjimek a pouček a stejně tak zákonů. Nemohu dnes hovořit o tomto všem, proto řeknu jen pár vět pro dokreslení situace.

Kdo si myslí, že člověk je výjimečný a nechtíc poznávat víc, nabude vše, mýlí se. Lidé jsou různí a teprve tehdy až nebude náboženství, které lidi rozděluje, budou lidi jako jedno. Toto, ale bude trvat, protože náboženstvím si musí projít všechny kultury země. Každá to bude mít jinak. Jedni budou nadávat, ale přijmou je, druzí bez výhrad učiní co jim poručí. Takové je i náboženství, které vykonává člověk. Čeká nás však na tomto poli změna, změna, která bude významná tím, že náboženství se stane relikvií minulosti. Co vidíme například dnes u nás, bude probíhat všude. Co je však důležité, nebát se toho, že člověk ztratil duchovno. Neztratil, jen se situace po x tisíci letech pomalu narovnává a lidé najdou to co mají najít.

Myslím, že tato slova budou závěrečná.

Přeji Vám hodně úspěchů v životě a vše nejlepší.

10.11.2023

Nehledíc na dobu, jdeme jako lidé a vidíme vše co se děje Perex: Děti jsou našima očima a naší duší, zabraňme tomu, brát jim naše oči a braňme tento květ, který vyrůstá z nás. Děti, dokážeme je ještě vychovat tak, aby ideologie neměla na ně vliv? (pracovní název) Zpráva, vytroubená do světa zní: Děti bude moct mít jen ten, kdo splní podmínky a ty podmínky určí stát. Tato zpráva uveřejněná do světa je zvrácená jako vše, co se děje ve společnosti poslední dobou. Na místo si uvědomění kvality života a lidství, který tento život přijímá, tak řešíme, kdo bude moci vychovat děti a kdo ne. Z pohledu člověka i Boha jsou děti tím, co jsme my. My, a to tím, co dokážeme, děti jsou tak naším obrazem a tímto obrazem poměřujeme svět. Takto by zněla poučka a problém této poučky je ten, že pokud tuto vlastnost ztratí, přestaneme se jako lidé vyvíjet. Lidé tak neuvidí své vlastní chyby i počiny duše na dětech. Budou to mrtví lidé, kteří si řeknou:  Kdo jsme není důležité, protože již nic nemá cenu.  Tato slova budou naplněna do morku kostí lidí a lidé tak budou jen poskoky skutečných mocných. Již nepůjde o svobodné lidi, ale o poskoky, kteří nedokáží již nic. Proto apeluji na všechny, zabraňte těmto názorům pronikat na zem, protože země je místo, kde vše žije a to tím, že vše dostává co je potřeba. Tato filosofie je Božská a člověk do této filosofie zasahuje tím, že si myslí, že je moudřejší než ten, co vše stvořil. Přitom jsme to my sami, kdo jsme stvořili svět. Toto tajemství je naplněno vědomím, že právě my dokážeme zaplnit svět a to tak, že se budeme chovat ke všemu jako jednomu, které bdí nad vším. Děkuji Vám za pozornost a přeji vám hodně úspěchů v dnešním dni. J.H.