Co je to láska, je to přelud nebo chiméra života?

Kdo si odpoví, že přelud, je na šikmé hraně, pro koho je to chiméra, pozná druhou stranu života, pro zbytek je láska tím, co obsahuje, pokoru a moudrost života.

Slovo, které pronesu je láskou (pracovní název)

Na počátku každé úvahy stojí slovo, které určuje náplň. Toto slovo jako láska je slovem nejvyšším. Slovo láska stojí tam odkud se nedá vrátit, protože její bod je bez návratu. Kdo je v lásce, ten se nemůže otočit a běžet zpět. Kdo by tohle udělal, ten by porušil přirozený běh světa a ten říká toto:

Kdo je s láskou v lásce, ten pozná plod nejvyšší tím, že dá všemu, co je zapotřebí. Tohle je pravá láska v těle člověka tohle je pravý květ lásky.

Jsou však lidé v lásce nestálý. Taková láska není, aby člověk byl stálý, připodotknul jeden muž. Ale je, jen musí být ve skutečné lásce, která říká toto:

Kdo mě pozná ten nebude odsouzen za lásku, kterou vyzná, ale bude povýšen. Kdy vyznání lásky je nejvyšším životem člověka, který znamená jediné, žít jako ten, kdo mu dal život, tedy v lásce a pokoře, kterou láska provází.

Naděje vkládaná do lidí vyzní naprázdno, pokud nebudou v lásce. Láska přitom neznamená milovat jen někoho, ale milovat vše jako jedno. Kdy skutečná láska svou lásku neomezuje na obraz svého zájmu, ale je zájmem pro vše, co miluje jako jedno. Taková láska je nejvyšší mezi lidmi a kdo ji pozná ten miluje jako ten, kdo nás poslal, protože jsou lásky v životě člověka, které splynou do jednoho, přitom to dokáže být cokoliv, aby z tohoto květu vykvetl skutečný květ, který bude vším.

Zkušenost s láskou je u však u lidí špatná, jedni mají pocit, že na lásku doplatili a druzí, že jim nic nepřináší. Kdo má pravdu? Pravdu má ten, co nezradil květ, který miloval jako jeden. Kdy tento kvítek není z tohoto světa, to jen vykvetl mezi lidmi jako bytost lásky hodna, jen ta láska však přesahuje tento květ, aby se stala láskou všeho, což nenechá na sebe čekat.

Láska však neznamená jen povýšení, ale i milujícího chrání, kdy milující poznavší pravdu světa, koná podle vzoru toho, kdo je i není. Taková láska je odměnou nejvyšší, kdo tedy miluje jako ten, kdo je i není a dokáže skutečně dávat všemu co potřebuje, ten pozná vše jako jednotu a nebude muset opouštět tělo, jako si myslí lidé, že po smrti zažijí skutečnou lásku. Ano zažijí, ale i tady na zemi se dá zažít, kdy srdce člověka zažije tento květ způsobem, kdy jeho pokora převýší svět, ve kterém žije a přijme květ nejvyšší.

Dalo by se pokračovat, však jaký závěr z toho vše? Jsem láskou prohlásil muž, opravdu, zeptala se žena? Ano jsem si jistý, tak mi to dokaž. Chtěl bych, ale láska není o důkazu, ale o společném prožitku, který uděláme na cestě, která bude společná. Jiný důkaz ti nemohu dát, odpověděl muž. Jsem ráda za takovou odpověď, pochopila jsem tě jako muže.

A tohle si myslím, že bude poslední tečka za láskou, o které píši v době, kdy ji zažívám.

Děkuji Vám za pozornost a přeji Vám hodně zdaru v životě i v lásce.

J.H.