Čas je tu proto, abychom pochopili vše jako jedno

Proč je tedy čas? Čas je tu proto, že dokáže přiblížit stvoření vše jako jedno, které by bylo nepoznané v dokonalosti i prostoru.

Jaký je rozdíl mezi časem, který definuje Božství a hmotu?

Tato otázka je zásadní. Kdo si myslí, že vše jako jedno, ten se mýlí. Poznat čas v Bohu je jako vidět skrz zeď, která tu není, přesto hmota nemá svůj čas a je spojená se svým stvořitelem. Tento stvořitel si řekl:

Kdo pochopí čas, ten pochopí i mně, takto se dá definovat vše a stalo se tak.

Tato definice nezní moc věrohodně, myslím, že by mohla znít jinak. A jak by měla znít? Zněla by takto:

Kdo definuje čas, ten definuje Božství, kdy hmota je poznatkem obojího času, jak vnitřního, tak vnějšího. Ten vnitřní čas zahrnuje duše, která obcují s Božstvím a čas, který je vnější je definován jako čas, hmoty, která obcuje s duší. To obcování má jiný význam, než dáváte do významu. Je to poznatek natolik hluboký, že člověk nedokáže přijmout víc, než může, to a co přijme záleží nejen na něm, ale i protějšku, proto se to nazývá obcování je to nejvyšší forma poznání druhého.

Taková forma není jen tak, je tu proto, aby vše nalezlo to, co má.

A nyní se podíváme na čas v Božství. Čas v Božství není. Přesto je tam čas. Ten čas je zárodkem času, který žije spolu se stvořitelem a my všichni jej chápeme jako poznatek druhé strany, která definuje vše. Když se podíváme na čas, který definuje vnější stranu Božství, poznáme čas, který se projevil v díle Boha. Toto dílo je jiné než jeho nitro. Na prvý pohled se zdá, že vnější strana odpovídá té vnitřní, tak tomu ovšem není. To že poznáme čas, poznáme i Boha, který má vnější stranu. Ta vnější strana je jiná než vnitřní. Ta vnitřní je bez času, a jako taková zastává takovýto postoj:

Kdo bude v takovém stavu jako já, ten uvidí vše jako jedno. Kdy jednota nemůže být poznána jiným způsobem než tímto, proto vítám všechny duše, která chtějí poznat vše díky času, který je ve mě. Ten čas se jmenuje bezčasí a je to čas natolik dokonalý, že vše se skloní před tímto časem, bez času.

Myslím, že jsem dokázal vyjádřit vše, jak nejlépe dovedu. Omlouvám se za nedokonalost poznání, které jsem udělal a myslím, že podělit se o toto poznání je velice důležité, nejen z pohledu člověka, ale i Boha, který hledá čas v sobě jako my v něm.

Děkuji Vám za pozornost a přeji vám hodně zdaru v dnešním dni.

J.H.