Být mladý, budu mít deprese, ale proč, když vše je tak krásné

Tento článek nedává odpovědi na současný stav, ale naznačuje kudy vede cesta ven z depresí u mladých.

Být mladý, vsadím si, že budu mít deprese (pracovní název)

Ona záludnost není v nadpisu, ale ve faktu, že mládí je prodchnuto těmito depresemi tak, jak nikdy nebylo. Co je onou příčinou? Příčin je několik. Ta základní je chyba ve společnosti, protože společnost nejde směrem, kterým by měla jít. Tato základní chyba je v současné době těžko odstranitelná, přesto bychom měli být schopni se vzchopit a pochopit, že bude záležet na nás kudy se společnost vydá, tedy vydat ze sebe to nejlepší. Odtud pramení ono heslo, být mladý, svět mi leží u nohou. Jenže tohle heslo již dneska neplatí. Jsou mladí jistě ambiciózní a myslící, že spasí svět a všichni na ně jen čekají. Tak těmito lidmi určitě svět poměřovat nebudeme. Chybí nám tu lidé tvořiví, kteří budou konat dobro v místech, kde láska a zmar rozvracejí poslední zbytky společnosti. Takovými lidmi budeme poměřovat svět. A tito lidé budou muset vyrůst na základě těch co nedokáží žít v současné společnosti.

Právě na mladých vidíme dnes kudy se budeme muset vydat. Nikdo nám neříká, že jdeme špatně, vždyť máme přeci jedinečnou vládu, která ví co každý občan potřebuje, jenže z toho vzniká jako pachuť, že vše je nějak jinak a nějak špatně. Co tedy být mladý zastávám?

Prvně se musím podívat Bohu do tváře a uvědomit si, proč jsem tady. Tuhle introspekci bude muset vytvořit v budoucnosti každý člověk, nikoho to nemine a koho to mine, ten bude jako lůzr stát na konci jako na začátku. Pro většinu lidí tak vůle Boha bude pointou příběhu na zemi. Vůle nebude jako Já jsem a proto konám, ale spoluprací na společné vůli vytvoříme kostru společnosti. Ta spolupráce na společné vůli je úkolem mladých a nebát se podívat se na ni jako budoucnost, která se vine před námi. Jenže tohle mladým nikdo neříká a každý si bude muset na tuhle pravdu přijít sám.

Proto bude přibývat takových lidí, nebudou si umět pomoci. Ne, že by bylo málo psychiatrů, ale řešení těchto problému je na nehmotné úrovni duše a jako takové to bude muset vyřešit každý sám tak, že dá Bohu, co potřebuje, tedy lásku a pozornost, která vytvoří kostru budoucí společnosti. Taková je pravda o současných mladých, kteří tvoří problém pro budoucnost a to tak, že my staří nedáváme všemu, co mu přísluší. Jsou to tedy naše problémy, kterými častujeme svět a proti kterým se mládí bouří a to tím, že odmítá cokoliv konat, protože si myslí, že by kolaborovala s těmi, co tvoří kostru současného systému.

Co tedy bude dál? Lidé si musí uvědomit a dát dětem to nejdůležitější, lásku a pokoru k životu, kterou musí objevit v sobě. Takto budou psychicky odolní a budou vědět kudy jít. Kdo tohle zanedbá, tomu se osud odvděčí tím, že děti jej nepochopí a on nepochopí je.

Přesto cesty je. Ta cesta se jmenuje další společnost, která vykrystalizuje na konci této staré. Nemohu v dnešní situaci říci nic bližšího, ne že bych nevěděl, ale myslím, že čas nepřišel k tomu, aby bylo naznačeno kudy se budeme muset vydat. Zde bude záležet na oněch mladých jaký svět budou chtít obývat a podle toho budou muset jednat. Proto si pokládám za čest být s mládím ve styku tím, že píši tyto řádky.

Děkuji za pozornost a přeji hodně úspěchů v dnešním dni.

J.H.

Článek byl inspirován z: Odkaz