Před týdnem nám docent Konvička na Staroměstském náměstí ukázal, jaké umí sehrát divadlo. Takové, kdy lidé prchají a propadají panice. Proč si Konvička tak rád hraje na teroristu?
Martin Konvička a jeho parta se bojí islámu. Toho se bojí asi většina lidí, zvlášť islámského fundamentalismu a teroristických útoků, při kterých umírají nevinní lidé. Proč ale ještě v této zjitřené době děsit spoluobčany a turisty? Komu to prospěje?
Nevím, jestli se více bojím nesnášenlivých muslimů nebo bandy kolem Konvičky. Bojím se totiž obojího. Konvička chce muslimy namlít do masokostní moučky a zřídit pro ně koncentrační tábory. Prý to byla jen nadsázka. No, docela drsná nadsázka vzhledem k tomu, co Evropa zažila ve 20. století. Tehdy to nadsázka moc nebyla.
Jak bych skončil já jako názorový odpůrce pana docenta? Čekala by mě smrt, koncentrák nebo snad nějaké mírnější zařízení? Podle mého názoru mají k sobě islámští radikálové a Konvičkova banda velmi blízko. Je to stejná krevní skupina, pouze s opačným znaménkem. Terorismus a násilí Konvičku tak nějak skrytě láká.
V diskuzi pod jedním mým blogem jeden muž napsal, že mi přeje, aby mě islámští radikálové podřízli. Já mu to nepřeji. Prostě si myslím, že podřezávat lidi je špatné. Každý, kdo někomu přeje bolestivou smrt, nemůže být partnerem v diskuzi. Prostě s takovými lidmi se nelze bavit. Ať už se zaštiťují islámem nebo evropskou kulturou. V obou případech jde o zneužití.
S teroristy a fundamentalisty je třeba bojovat na všech frontách. Všichni slušní lidé se musí semknout a řešit věci společně a zodpovědně. Konvička mezi slušné lidi nepatří. Jeho senátní kandidatura však dokazuje, že svůj veřejný život ještě nevzdal. Nenechme vejít do politiky extremistu na velbloudu. I tom budou senátní volby, byť značně nepopulární a často s nízkou volební účastí.
