Stále více lidí se ptá, jak je možné, že komunisté mají i více než 20 let po revoluci stále voliče, a rozhodně jich neubývá. Spíše naopak. Mají lidé tak krátkou paměť? Nepamatují si už nedostatek zboží, dlouhé fronty nebo perzekuci v práci? Jak mohou říkat, že tenkrát jsme se měli lépe?
Domnívám se, že je třeba se podívat na problém hlouběji, z filozofického, etického a psychologického hlediska. Pokud v zmrzlinovém stánku najdu pouze jeden druh zmrzliny, třeba jahodovou, pak nemusím příliš přemýšlet, jakou si dám. Prostě jahodovou. Je to snazší, nemusím si pak říkat, že jsem si měl zvolit jinou. Nejsem za tuto volbu zodpovědný, protože žádná neproběhla. Lépe se mi také bude nadávat na zmrzlináře.
Někteří lidé ovšem neradi volí i v závažnějších věcech. Neradi přijímají zodpovědnost. Lepší je jistota. Sice výběr naší zmrzliny není velký, ale je jisté, že tu samou zmrzlinu zde najdu vždy. Nemusím být aktivní, stát se o mě postará.
Lidé, kteří rádi sedí doma, o problémech moc nepřemýšlí, v práci se těší na doma, doma na víkend a o víkendu se strachují, jak zase rychle utíká, to možná měli za minulého režimu opravdu lepší. Měli jistotu. Je ale nutné překročit mez. Člověk musí vzít život do svých rukou. To se snadno řekne, hůř dělá. Pokud sám aktivně utvářím svůj život, nesu obrovské riziko. Pokud se něco nepodaří, hlavní vinu na tom nesu sám. Ne systém, ne politika, ne režim.
Je odvážné a náročné aktivně utvářet svůj život. Je snazší sedět na zadku a nadávat. Myslím, že ti, kteří dnes aktivně volají po komunistickém režimu, tehdy nadávali také. Nadávají totiž pořád. Na všechno kolem. Nikdy ne na sebe. Jsou vždy obětí. Nic nedělají, nic nezkazí a stát se o ně stále málo stará.
Komunismus kromě mnoha obětí produkuje také pasivní lidi. Člověk, který je pasivní, nepotřebuje demokracii. Demokracie totiž vyžaduje aktivitu, odpovědnost a zájem o věci veřejné. Je i na demokratických stranách, aby pomáhala lidem překročit mez. Z lhostejnosti k zájmu. Od nadávek k činu. Od totalitarismu k demokracii.
Preference komunistů tedy něco vypovídají o naší společnosti. Je na každém z nás, aby svým přístupem na svém místě tuto společnost pomale měnil. Možná se dočkáme, že se staneme národem, ve kterém nebude pro komunisty místo. Každý musí začít u sebe, je třeba překročit mez.
