Když rodič nedostane možnost být slyšen. Případ, který vyvolává otázky o fungování justice

Měla být matka odsouzena k úhradě více než 160 tisíc korun dlužného výživného a následně čelit exekuci přesahující 220 tisíc korun, aniž by dostala skutečnou možnost hájit svá práva?

Právě tuto otázku otevírá případ projednávaný u Okresního soudu ve Vsetíně, který podle matky vykazuje řadu procesních pochybení a vyvolává vážné pochybnosti o dodržení zásad spravedlivého procesu.

OSPOD jednal bez matky, přestože děti byly v její péči.

Jedním z prvních sporných momentů byl postup orgánu sociálně-právní ochrany dětí. OSPOD nejprve odmítl jednat bez přítomnosti otce a sdělil, že do termínu soudního jednání již nebude schopen provést další šetření. Následně však proběhlo jednání s otcem a nezletilými dětmi bez vědomí matky. To by samo o sobě nemuselo být výjimečné. Zásadní však je, že v té době byly děti v péči matky. Otec je bez jejího vědomí přivedl k jednání s OSPOD a matka nebyla o této schůzce informována, nebyla přizvána k účasti a neměla možnost se k jejím výsledkům vyjádřit.

Podklady získané při tomto jednání se přitom následně staly součástí soudního řízení.

Odmítnutý zmocněnec a ignorované omluvy

Matka si zvolila zmocněnce, který jí měl pomáhat s obranou jejích práv. Soud však jeho zastoupení neakceptoval. Následně došlo i ke sporu ohledně účasti právního zástupce matky. Ten včas oznámil kolizi s jinými úředními úkony a požádal o změnu času jednání.

Soud žádosti nevyhověl.

Přestože byla soudu oznámena omluva právního zástupce a byla podána námitka podjatosti, soud pokračoval v jednání bez účasti matky i jejího právního zástupce.

Námitka podjatosti, která jako by zmizela

Zvlášť znepokojivě působí skutečnost, že ve spise není podle matky dohledatelný žádný záznam o projednání její námitky podjatosti. Neexistuje usnesení, rozhodnutí ani jiný procesní úkon, který by dokládal, že se soud s námitkou řádně vypořádal. Přesto soud pokračoval v dokazování a následně rozhodl ve věci samé. Pokud by se tato skutečnost potvrdila, šlo by o jednu z nejzávažnějších procesních vad celého řízení.

Rozsudek vyhlášen bez účasti matky

Klíčový okamžik nastal v prosinci 2025.

Dne 2. prosince proběhlo jednání bez účasti matky a jejího právního zástupce. Právě při tomto jednání soud stanovil termín vyhlášení rozsudku na 11. prosince.

V protokolu současně uvedl, že účastníci již nebudou obesíláni.

Problém spočívá v tom, že matka ani její právní zástupce u jednání dne 2. prosince přítomni nebyli. Nemohli tedy vzít nový termín na vědomí. Ve spise podle matky neexistuje žádný doklad o tom, že by byli k jednání dne 11. prosince samostatně předvoláni nebo jinak vyrozuměni.

Přesto byl rozsudek vyhlášen.

Otec měl uvádět nepravdivé příjmy Další pochybnosti vyvolává způsob zjišťování majetkových poměrů otce. Matka po celou dobu řízení namítala, že otec jako osoba samostatně výdělečně činná uvádí zkreslené údaje o svých příjmech. Navrhovala provedení důkazů k ověření jeho skutečných ekonomických poměrů.

Soud tyto návrhy odmítl.

Později však sám otec předložil daňové přiznání, které podle matky potvrdilo, že jeho předchozí tvrzení neodpovídala skutečnosti.Přesto soud z těchto zjištění nevyvodil odpovídající závěry.

Jeden rodič neplatí bez následků, druhý dostane dluh za tři roky

Matka rovněž poukazuje na rozdílný přístup soudu k oběma rodičům. Zatímco otec podle ní v minulosti neplnil řádně svou vyživovací povinnost, soud této skutečnosti nevěnoval zásadní pozornost. Naopak matce bylo zpětně stanoveno výživné za období přibližně tří let.

Výsledkem byl dluh přesahující 160 tisíc korun.

Právě tato částka se později stala základem exekuce. Exekuce přes 220 tisíc korun

Po vyznačení právní moci rozsudku byla zahájena exekuce.

Postiženy byly: bankovní účty matky, nemovitosti matky, bankovní účty jejího manžela. Celková vymáhaná částka přesáhla 220 tisíc korun.

Paradoxně se následně ukázalo, že samotný exekuční návrh nebyl bezvadný.

Exekutor zjistil, že část nároku ve výši 8 140 korun byla vymáhána neoprávněně a exekuce musela být v této části zastavena. Otevřené otázky Případ dnes vyvolává řadu otázek. Proč nebyla podle tvrzení matky řádně projednána námitka podjatosti? Proč nebyli matka ani její právní zástupce obesláni k vyhlášení rozsudku?Proč nebyly důsledně prověřeny skutečné příjmy otce?

A především: Jak je možné, že byla zahájena rozsáhlá exekuce, přestože následně vyšlo najevo, že samotný exekuční návrh obsahoval vady?

Na tyto otázky bude muset odpovědět nejen odvolací soud, ale především celý systém, který má občanům garantovat spravedlivý proces a rovné postavení před soudem.

Protože důvěra veřejnosti v justici nestojí jen na správnosti rozsudků. Stojí především na přesvědčení, že každý účastník dostal skutečnou možnost být slyšen. Právě v tomto bodě se nabízí širší zamyšlení nad samotnou rolí soudce v moderním právním státě. Již římské právo, na němž stojí základy evropské právní kultury, nevnímalo soudce jako pouhého vykonavatele procesních pravidel, ale jako osobu povolanou k výkladu práva a hledání spravedlivého řešení konkrétního sporu. Smyslem soudního řízení není mechanická aplikace jednotlivých ustanovení ani formální správa soudního spisu, ale nalezení spravedlnosti na základě úplně a nestranně zjištěného skutkového stavu.

Římští právníci vycházeli ze zásady, že právo má sloužit spravedlnosti a že každá strana musí dostat skutečnou možnost být slyšena a hájit svá práva. Pokud se soudní rozhodování od tohoto principu vzdálí a převáží formalismus nad podstatou věci, vzniká nebezpečí, že soud přestane být místem hledání spravedlnosti a stane se pouze institucí administrující procesní úkony. Úkolem soudce proto není být úředníkem sledujícím pouze formální stránku řízení, ale vrcholným vykladatelem práva, který dokáže jednotlivé právní normy aplikovat v jejich vzájemných souvislostech, s ohledem na jejich smysl, účel a základní principy spravedlnosti. Právě podle schopnosti nalézt spravedlivé řešení konkrétního lidského příběhu lze poměřovat kvalitu každého soudního rozhodnutí.