Vypadne ČSSD z Poslanecké sněmovny, nebo se naši socialisti konečně vzpamatují?

Co čeká ČSSD v příštích volbách se ze značné částí rozhodne už nyní na nastávajícím nedělním sjezdu ČSSD v Hradci Králové. Pokud do čela ČSSD nebude zvoleno zcela nové vedení, bude ten sněm pouze další prohra a pád pro ČSSD.   

Nebyl důvod,

proč by voliči měli volit ČSSD, která místo toho, aby se pevně držela na levé straně politického spektra, lezla a přikyvovala zájmům pravé části politického spektra s výmluvou na nutnou koaliční shodu. Pokud nebyla ČSSD schopna v potřebné míře prosazovat levicový program ČSSD, měla raději zůstat v opozici.

ČSSD totiž neprosazovala

tradiční levicovou sociální demokracii a jednoznačné levicové zákony. Zvrhla se k toleranci zájmů pravicové liberální demokracie a postupně se svými zazobanými kapry a postranními čachry, zcela vymazala svoji levicovou politiku. Nepomohly jí ani kontakty s německou sociální demokracií SPD, která se rovněž topí v obdobných problémech, navíc s migrační politikou.

Místo toho, aby ČSSD

v rámci levicové sociální demokracie se snažila snížit nepodložené a zcela neúměrné příjmové rozdíly mezi pracujícími občany v různých pozicích a funkcích, nebo se alespoň snažila snížit množství občanů a rodin ohrožených chudobou, či řešit výstavbu bytů pro mladé rodiny a výstavbu ubytoven pro bezdomovce, nemluvě ani o prosazení základního neziskového systému zdravotnictví, ztratila zcela iniciativu, tedy i zájem voličů. Vyhození Andreje Babiše z vlády, nebyl úspěch, ale zcela zbytečný trapas ČSSD. Kauza Lithium byla poslední facka voličům ČSSD.

Levicová sociální demokracie,

která měla šanci získat naprostou většinu voličů, svoji neschopností prosazovat levicovou politiku ve prospěch většiny pracujících a malých podnikatelů, svojí nadbytečnou podporou státního a veřejného sektoru, za podpory jejich odborů, ztratila podporu většiny ostatních voličů, kteří ve své většině přešli k podpoře ANO, které nabízelo potřebný hospodářský růst, snížení zcela neúměrných výdajů na státní a veřejný sektor, či dokonce řešení některých sociálních problémů i bez ČSSD.

ČSSD potřebuje přijmout zásadní změny

a zvolit si do čela především politiky, kteří mají důvěru členů i nečlenů ČSSD, jako je Jeroným Tejc, Jaroslav Foldyna a další nové politiky s potřebnou levicovou vizí, které doporučí přímo účastníci sněmu ČSSD. Vstup do vlády Andreje Babiše by byl další tragický kotrmelec, ale poskytnutí důvěry vládě Andreje Babiše za prosazení některých specifických programových bodů ČSSD, by byl přijatelný a rozhodně lepší krok, než se zařadit mezi pravicové liberální politické strany, hrajících si na "demokratickou opozici," v Poslanecké sněmovně.

Pokud si účastníci nedělního sjezdu ČSSD uvědomí,

jak zásadní rozdíl musí ČSSD držet mezi pravicovou liberální demokracií a levicovou sociální demokracií, bude to pro ČSSD podstatný krok k návratu. ČSSD musí vědět, že pokud se vrátí na svoje skutečné místo v levicové části politického spektra a bude prosazovat zásadní levicovou politiku ve prospěch většiny našich občanů,

bude mít zase šanci, vrátit se zpět na přední pozice v politického spektra.