Trocha drobností z historie

Každý převrat ve společnosti je příležitostí k tomu, jak se dostat k penězům a majetku, jak uchvátit moc a jak ovládat společnost. Potvrzuje to historie nejméně už od cca 15. Století. 

Jako obvykle tunelovali

a bohatli především ti, kteří měli informace a různé vazby už před převratem, různé spolky, některé církve i jiné složky společnosti. Štěstím je, že ty novodobé převraty se obešly bez veřejných poprav v rámci ochrany Lidských práv. A tak jsme se ocitli v náručí liberální demokracie. Vůbec není jisté, zda nám k tomu nepomohli Gorbačovi tajní poradci, kteří tak úspěšně demokratizovali Sovětský svaz, až se celý rozpadl. Ostatně, se nám ta republika rozpadla taky. Nezvolili jsme do čela hrdinného reformátora socialistické demokracie Alexandra Dubčeka, nejúspěšnějšího politika roku 1968 a tak Slováci nejen, že házeli po Havlovi vajíčka, ale raději si udělali vlastní republiku.

Majetek byl všeho lidu,

ale chyběl přímý vlastnický vztah a tak ho nikdo nebránil. Privatizovali jsme, co se dalo zejména pod taktovkou ODS. Kdo se na tom tunelování podílel, jistě nezchudnul a vůbec nezchudli ani zahraniční investoři. Peněz bylo dost a tak se několikanásobně zvedaly platy, zejména u politiků a funkcionářů. Bohatla také státní a veřejná správa i administrativa státních podniků. Rozdávali se prý i vlastní akcie v ČEZ. Za nějakou desítku let, začala být státní kasa u dna, ale reformátoři čerpali příjmy vesele dál.

Když ve státní kase došly peníze,

tak jsme si v pohodě začali místo šetření půjčovat. Peněžní kolovrátek fungoval a tak dluh rostl, rostl a roste dodnes dál. Vstoupili jsme do EU a vůbec jsme si nevšimli, že čím déle byla většina států v EU, tím větší měla dluh. Tak jsme dobře zapadli a s plným tempem doháníme ty ostatní, zejména ty nejvíce zadlužené státy.

Už jsme zadluženi téměř po krk

a mimo našich mocipánů platíme bohatě i ty cizí v Bruselu. Neseme hrdě politickou vlajku liberální demokracie, stejně jako EU a náš vzor USA. Nepleťte to, žádná sociální demokracie, či konzervativní demokracie, ani socialistická demokracie. Správná je ta liberální demokracie. Kdo to poplete může se ocitnout na připravovaném státním seznamu dezinformátorů.

Brzy bude liberální demokracie po celém světě,

jen nám to narušuje především Rusko, Čína a trochu Indie. Jenže dnes už první vojenská mocnost světa USA ví, jak se s nimi vypořádat. Rozdrobí je nacionalismus, náboženské rozpory a dodávky zbraní. Stačí jim k tomu trochu pomoci. Napadat se mohou i bratrské sousední státy. Nejlepší asi bude, když se v rámci občanské války pomlátí sami navzájem a pak se v nenávisti rozpadnou. Nakonec je přímo, či nepřímo zachrání USA s NATO a liberální demokracií.

Trochu to, ale skřípe i v EU,

zejména ve střední Evropě. Vystihl to předseda nejsilnější polské pravicové strany Právo a Spravedlnost, Jaroslaw Kaczyński, když na adresu EU odsoudil údajnou nadvládu Německa v Evropě a obvinil Německo, že snaží mírovými způsoby uskutečnit plány, které chtělo kdysi dosáhnout vojenskými metodami. Je to cesta, která vede ke krizi a neštěstí Polska i Evropy, ale také Německa s tím, že polské úřady již zahájili diplomatickou ofenzivu za účelem vymoci si od Německa reparace za druhou světovou válku ve výši cca 32 bilionu korun, jak informovala agentura AFP. Ostatně Polsko chce mít nejsilnější armádu v Evropě, ale na tom pracuje Německo už mnohem déle. Mluvit dnes o solidaritě v EU, když máme nejvyšší ceny energií a Němci mají cca 3x vyšší platy i důchody je spíše úsměvné.

Po tom, co předvedla EK, EP a EU

ve věci Covidu a současné energetické krize, kdy si každý stát EU musel hledat vlastní řešení, je potřebné provést změny v Lisabonské smlouvě EU, protože síla Evropy spočívá, nikoliv jen dle názoru Kaczyńského, na suverénních státech Evropy. Právě proto by jsme měli jako předsednická země v této věci svolat Radu Evropy a navrhnout společné usnesení, že veškerá usnesení i nařízení EK, EP a EU jsou pro ostatní státy pouze právně doporučující, nikoliv závazné s tím, že konečná usnesení bude přijímat výhradně Rada Evropy po souhlasu členských zemí tak, aby o svém zapojení do plnění společného usnesení,

rozhodovaly výhradně suverénní státy EU.