Není třeba hledat žádné lhůty na popření otcovství. Není třeba traumatizovat děti, matky, ani otce. Pokud jsme nezaspali, tak už opravdu žijeme ve 21. století, kdy není žádným problémem určit skutečné biologické otcovství.
Je to podstatný důvod,
proč zavést určování otcovství již v porodním ústavu, jako součást lékařského postupu při narození dítěte. Odebrání vzorků DNA od dítěte, matky a matkou určeného otce je jednoduché a autorizovaná laboratoř zvládne výsledek během jednoho, až dvou dnů. Tedy, než matka bude odcházet z porodního ústavu. Otec si zároveň může být jistý, že přijal skutečně svého biologického potomka.
Je pouze potřebné,
donutit právním ustanovením otce určeného matkou, aby se povinně podrobil odebrání vzorku DNA. Pokud určený otec odmítne poskytnout vzorek DNA bude právně považován s konečnou platností za biologického otce. Proto je v zájmu určeného otce, poskytnout vzorek DNA. Pokud se biologický otec nemá zájem ke svému dítěti hlásit, záleží na matce, zda si dítě ponechá ve své péči, nebo zda ho předá k adopci. Pokud si matka dítě ponechá, zůstává zachována povinnost biologického otce, starat se o svého potomka a platit vyživovací příspěvek. Pokud se souhlasem matky převezme dítě do péče biologický otec, přejde vyživovací povinnost na matku.
Nelze vyloučit situace,
kdy se ženě narodí dítě ze vztahu mimo její manželství. Pokud ho biologický otec odmítne, nezbavuje se povinnosti platit na dítě výživné. Jedinou možností biologického otce, jak se zbavit povinnosti platit výživné, může vyplývat ze svobodného rozhodnutí manžela matky, který se může rozhodnout se souhlasem matky dítěte, že dítě příjme svým svobodným rozhodnutím za vlastní. Samozřejmě také se souhlasem biologického otce. Potom je do matričního listu zapsán, jako otec manžel matky s tím, že přebírá veškeré povinnosti biologického otce a to z konečnou platností.
Pokud matka neurčí otce
svého dítěte, přebírá plnou samostatnou odpovědnost za péči o své dítě. To nevylučuje určení otcovství, pokud o to požádá muž, který se domnívá, že je biologickým otcem dítěte. V pozitivním případě získává právo biologického otce, starat se o dítě a platit výživné s tím, že matka mu musí umožnit podílet se na péči o dítě.
Toto řešení je jednoduché a vylučuje
následnou možnost pochybností o otcovství a zároveň zajišťuje právní vyřešení otcovství v době, kdy dítě nemůže postihovat žádné trauma vyplývající z následných sporů o otcovství. Po dosažení dospělosti, je další vztah dítěte k rodičům plně závislý na předchozím vztahu a výchově.
To je, ale již zcela jiná, následná problematika.
