Dle některých našich odborných politologů a jiných expertů musí prezident ČR jmenovat osobu ministra navrženého předsedou vlády. Prezident ČR dle Ústavy ČR prý nemá právo VETA a tak by musel jmenovat i ministra Kajínka.
Není pochyb,
že ministr Kajínek by pročistil resort spravedlností tak, že by v něm nezbylo více než 50% pracovníků a sotva polovina soudců, včetně státních zástupců. To by jistě přineslo urychlení soudních řízení i značnou úsporu mandatorních výdajů státu, ale musely by se změnit některé zákony.
Pokud,
ale známe našeho prezidenta Zemana, zase by nedal pokoj a vrtal do toho, že Kajínek nemá dostatek zkušeností se spravedlností. Krom toho se asi nezlepšil zdravotní stav prezidenta s tím, že před týdnem říkal představitel konzilia profesor Zíma, že nemůže pracovat naplno, tedy víc, jak 10 hodin denně a nyní ho konzilium nechce přesunout ani na jeho reprezentativní sídlo do Lán. To se navrženými vycházkami nedá řešit a rozhodnout by měl sám prezident, dle toho, jak se zdravotně cítí.
Konzilium si trochu popletlo roli,
protože mimo stanovení potřebné péče o prezidenta, je jeho úkolem zajistit zdravotní péči v místě jeho sídla tak, aby jako prezident ČR a vrchní velitel Armády ČR mohl úřadovat ve svém sídle. Že to zatím předpokládá denní dohled zdravotní sestry, pravidelnou kontrolu lékařem a zejména denní pohybový trénink s fyzioterapeutkou, není pochyb. Pravidelný odpočinek a případný dojezd na další přístrojové vyšetření do ÚVN dle pokynů lékaře by mělo být součástí stanovené péče. K tomu není potřeba stěhovat ÚVN do Lán, ani držet prezidenta na posteli v ÚVN.
Je potřeba si uvědomit,
že prezident je sice povinnen jmenovat ministry na návrh předsedy vlády, ale do té funkce ministrů nemusí prezident ČR jmenovat osoby, které dle něho nemají potřebné předpoklady k výkonu funkce ministra. Jmenování, či nejmenování navržených osob do funkcí ministra je tedy plně v kompetenci prezidenta ČR a k tomu nepotřebuje žádné právo VETA. Předseda vlády ČR má naopak právo navrhnout do funkce ministra jakoukoliv osobu. Z toho vyplývá nutnost vzájemné dohody předsedy vlády s prezidentem na vhodné osobě ministra,
kterou prezident ČR jmenuje ministrem dle Ústavy ČR.
