Politické strany se předvádějí, jak jsou vyspělé tím, že chtějí pro pedagogy co nejvyšší platy, jenže když byly ve vládě, tak neudělaly nic. Nehledě na skutečnost, že žádnou smysluplnou reformu školství nebyly schopné navrhnout.
V moderní společnosti, musí každá reforma,
nebo podstatná změna s ohledem na vyspělou společnost a moderní IT, přinášet znatelné úspory ve finančních nákladech i nárocích na počty pracovníků s tím, že ve školství musí být výsledkem kvalitnější vzdělávání, spokojenost pedagogů i studentů a mnohem lepší zajištění potřeb společnosti.
Trapné dohadování kolem maturity z matematiky
je obrazem zoufalosti, protože matematiku by měl umět každý student střední školy, jen by ta maturita z matematiky měla být zaměřena na potřebné praktické a logické výpočty na střední úrovni, nikoliv na vyšší matematiku, která by měla zůstat především doménou vysokoškolské výuky a dalšího speciálního vzdělávání. Pak by žádný dobrý student neměl důvod maturity z matematiky se bát.
Naše školství potřebuje celkovou reformu
od základních škol, až po vysoké školy, která komplexně zajistí modernizaci školství pro 21.století a především pro potřeby moderní společnosti. Jenže těch různých nepovedených reforem a grandů na reformy ve školství tady už bylo nespočet, obdobně, jako počet různých zbytečných pedagogických, výzkumných, politických, neziskových a jiných společností, setrvale přisátých na rozpočet školství.
Školství má sloužit především k rozvoji vzdělanosti dle potřeb naší společnosti,
nikoliv k spokojenosti Evropské komise, která nám po šetření OECD vyčítala vysoké procento žáků mimo hlavní vzdělávací směr a velký počet zvláštních škol s tím, že náš selektivní přístup brání právu k rovnému přístupu ke vzdělání a znevýhodňuje určité skupiny žáků. Zavedení doporučené inkluze neustále probíhá, ale vyvolává i negativní postoje u značné části občanů. Problém je v tom, že zatím není jasné, zda zaváděný způsob inkluze procesu vzdělávání a žákům skutečně prospívá.
Pedagogický asistent ve třídě v rámci inkluze
může být v některých případech rušivým elementem při výuce. K tomu, aby probíhala skutečná inkluze by bylo mnohem vhodnější, aby se o postiženého žáka starala vždy střídavě určená část žáků ve třídě stejně, jako si pomáhají občané ve společnosti, ale omezení postiženého žáka ve třídě nemůže zpožďovat vlastní výuku. Proto by byla vhodnější forma doučování postižených žáků pedagogickým asistentem po vyučování v jiné třídě, kde by jim asistent pomohl s probíranou látkou a pomohl by jim s domácími úkoly s tím, že by se doučování mohli účastnit dle svého zájmu i ostatní žáci.
Vůbec není třeba zatracovat
bývalé zvláštní školy, kde mají pedagogové menší počet žáků, více pomůcek a mohou se věnovat jednotlivcům s daleko větší péči, protože tuto péči žáci s vyšším stupněm postižení, které nelze zařadit do běžných tříd, skutečně potřebují. Problém byl v tom, že psychologové posílali do zvláštních škol i žáky s nízkým stupněm postižení, kteří pouze zlobili a rodiče negativně nesli vysvědčení ve kterém bylo razítko zvláštní školy. Stačilo tyto zvláštní školy zařadit pod běžnou školu do které chodí běžní žáci, která by nesla záruku i za kvalitní výuku ve zvláštní škole a na vysvědčení dávala razítko běžné školy, nikoliv zvláštní školy.
Z ohledem na rozsah článku nebudu příliš zabíhat
do oblasti středního školství, ale je logické, že se rodiče snaží, aby jejich žák návazně vystudoval i střední školu a získal maturitu, pro možnost dalšího vysokoškolského vzdělání. Pro mnohé žáky, kteří už škola nebaví a chtěli by si dříve vydělávat, je vhodnější absolvovat vyučení se středním vzděláním, či pouze vyučení a následně si dle zájmu dodělal dálkově maturitu, protože pokud neuspějí s maturitou na běžné střední škole, tak v podstatě ztratí několik let studia. Pokud se vyučí řemeslu, nic neztrácí, protože se mohou v klidu živit řemeslem, ať mají maturitu, či nikoliv. Problém je v nadbytečném počtu středních škol, které často neposkytují potřebnou úroveň vzdělání, vhodné, či obdobné zaměření a žák má po jejich absolvování problém udělat maturitu, či zkoušku na vysokou školu. Pro reformu je podstatné snížit počet středních škol, které mají nízké množství žáků, nebo nízkou úspěšnost, ale zachovat střední školy se specifickým, či speciálním zaměřením potřebným pro společnost, držet současnou vyšší úroveň veřejných středních škol a zajistit zájemcům možnost dálkového bezplatného maturitního studia kdykoliv a v každém věku tak, aby se občané nemuseli snažit za každou cenu nutit své žáky pokračovat rovnou ve studiu na středních školách.
V oblasti učebních oborů
je to mnohem složitější. Dnešní nároky na řemeslné vědomosti jsou velmi vysoké a učni musí získat plný rozsah praktických dovedností i teoretických znalostí ve svém oboru i základní znalosti z příbuzných oborů. Podpora potřebných a speciálních učňovských oborů musí být od státu přednostní. Naopak snaha o zavedení profesních mistrovských zkoušek je zcela nesmyslný podraz na mladé vyučené řemeslníky a je pouze snahou profesních komor ovládaných zavedenými řemeslnými provozovnami o omezení vstupu konkurence mladých řemeslníků na trh. Učňovská zkouška musí dostatečně zaručovat profesní odbornost řemeslníka. Není třeba kopírovat a zavádět to, co vůbec nepotřebujeme a co je pouze další uměle vytvořenou překážkou pro vyučené mladé řemeslníky při vstupu do tržního prostředí.
Vysoké školství
musí být nejdůležitější částí reformy školství, kde lze dojít k značným úsporám. Není žádný důvod, aby obory nevyžadující náročnou praxi byly studovány sto let zastaralým školským systémem, ale byly studovány moderním výhradně dálkovým, či externím způsobem s pomocí moderní IT techniky, která zprostředkuje přednášky nejlepších profesorů z oboru i výukové a zkušební testy pro zápočty. To umožní studovat zdarma jakýmkoliv zájemcům, kdykoliv a v každém věku, bez nároku na studentské ubytovny, pravidelné dojíždění i další náklady škol i studentů. Umožní to možnost prodlouženého studia i možnost studia pouze vybrané části studijní osnovy. Dosažené úspory naopak umožní dotovat náročné odborné obory, které vyžadují značnou praktickou výuku, dotovat výzkumná centra na odborných vysokých školách a směrovat prostředky do oborů, které společnost přednostně potřebuje pro výzkum, vývoj a další hospodářský rozvoj.
Nejzávažnější problém
a to nejen reformy školství, je skryt v kritické situaci naší společnosti na kterou jsem trochu drzým a nekonvenčním způsobem upozornil ve článku
http://jiricumpelik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=745675
Pokud se k tomuto problému neobrátíme čelem a nebudeme ho urychleně a bezodkladně řešit, nebudou mít naši pedagogové za několik let koho učit, protože nebudou studenti. Našim společným zájmem je nejen posilování kvalitního školství, ale především posilování Českého národa tak,
aby se naše společnost rozvíjela bez problémů, v míru a v spokojenosti nás všech.
