O tom, že opoziční ČSSD se umí reálně a veřejně postavit proti protlačeným zákonům touto vládou, už prokázala v případě druhého důchodového pilíře, kdy veřejně informovala o svém rozhodnutí, že pokud získá v příštích volbách vládu, zákon o druhém důchodovém pilíři změní, či zruší s tím, že o tom zároveň informovala finanční instituce, které si chtějí zřídit důchodové fondy pro druhý důchodový pilíř.
ČSSD tvrdí,
že s církevními restitucemi, ve schválené formě zásadně nesouhlasí a přitom k církevním restitucím, nezaujala žádné obdobné stanovisko. Buď občanům lže, nebo církevní restituce ve schválené podobě skrytě podporuje.
ČSSD nikdo nebrání,
aby veřejně vyhlásila, že v případě, pokud v příštích volbách získá vládu, tak zákon o církevních restitucích změní, nebo zruší, protože zásadně nesouhlasí s jeho zněním. Rovněž z důvodu toho, že byl přijat bez konsenzu s opozicí, proti vůli většiny občanů, ať z pravice, či levice a dokonce bez souhlasu presidenta, který zákon odmítl podepsat. Zároveň by měla upozornit církve, že v případě nesouhlasu církví se změnou zákona, předá ČSSD zákon o církevních restitucích ke schválení v referendu občanů.
Svůj nesouhlas se zákonem o církevních restitucích,
může ČSSD opřít o znalecké posudky, které znění zákona o církevních restitucích ve schválené formě zpochybňují z mnoha důvodů, včetně překročení restituční hranice 25. února 1948. Podstatným důvodem je porušení zákona o pozemkové reformě z roku 1919 a jeho revize z roku 1947, zejména z důvodu toho, že se církve dohodly v následujících letech 1948 - 1949 s komunistickou vládou tak, že byl přijat zákon č. 218/1949 o hospodářském zabezpečení církví státem. Uvedený zákon měl mimo jiné, sloužit jako kompenzace, či náhrada, za odebrání rozhodující části využívaného produktivního majetku církvím, který byl do té doby pro církve zdrojem příjmů. Dle zákona č. 218/1949, dojednaného s komunistickým režimem, čerpají dodnes církve svoje finanční zabezpečení a ještě by dle tohoto zákona chtěly čerpat toto finanční zabezpečení dalších 17 let. Církevní restituce by tedy v žádném případě neměly prolomit soupis majetku, které církve předložily tak, jak to zákon č. 218/1949 o financování církví vyžadoval a ani prolomit zákon o revizi pozemkového majetku z roku 1947.
Zákon o církevních restitucích,
je v jeho schválené formě nepřijatelný a nelze pouze čekat na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, který nebude rozhodovat o tom, zda zákon byl současnou vládní koalicí protlačen bez ohledu na nesouhlas opozice, či nesouhlas většiny občanů, nebo nesouhlas presidenta, ale bude především posuzovat přijaté znění tohoto zákona, který může být ústavním soudem akceptován, jako dar církvím.
Pokud ČSSD zásadně
s přijatým zákonem o církevních restitucích skutečně nesouhlasí, tak by měla postupovat tak, jako v případě zákona o druhém důchodovém pilíři a upozornit církve na svůj postup v případě, že v příštích volbách získá ČSSD vládu, zejména z důvodu toho, aby omezila právní možnosti církví, které zcela jistě budou usilovat o zachování příjmů, vyplývajících ze schváleného zákona o církevních restitucích, ve znění, jak ho protlačila současná vládní koalice, bez ohledu na osobní střet zájmů některých poslanců, vyplývající z jejich příslušnosti k církvím.
Zároveň by bylo vhodné,
kdyby ČSSD upozornila církve, že v případě převzetí vlády, zhruba do 4 let, zruší zákonem komunistické financování církví státem s ohledem na skutečnost, že dosavadní státní platby církvím dle zákona č.218/1949, několikanásobně přesáhly předpokládanou náhradu za vyvlastněné pozemky, které předpokládal zákon o revizi pozemkového zákona z roku 1947 s tím, že zavede zákonem financování církví pomocí daňových asignací, jako v některých západních státech a bude záležet jenom na jednotlivých církvích, jakou podporu ze strany občanů si svou činností získají. Dle tvrzení římskokatolické církve se hlásí k církvím přes milión občanů, což by s pomocí dalších věřících, mělo dostatečně zajistit činnost církví pomocí daňových asignací.
ČSSD by měla jednat co nejdříve,
aby církve musely počítat s budoucí změnou zákona o církevních restitucích. Pokud chce ČSSD získat podporu občanu k tomu, aby v příštích volbách získala vládu, nemůže se u zákona o církevních restitucích pouze odvolávat k Ústavnímu soudu ČR, ale měla by udělat i druhý krok a veřejně se vyjádřit ke svému budoucímu postupu ve věci zákona o církevních restitucích, v případě získání vlády.
Nebo se snad ČSSD bojí plánované návštěvy božského Papeže?
