Pomáhejme uprchlíkům, ale rovnou na cestě domů

Spoléhat na Turky, kteří válčí s Kurdy, vyzbrojují a podporují povstalce v Sýrii, je riskantní, nehledě na finanční nároky a další požadavky Turecka, včetně bezvízového režimu v rámci EU. Na pořad by měla přijít alternativa „C“.

                  Mohlo by se stát,

                  že vzhledem k bezvízovému styku s Tureckem budeme mít v Evropě více Muslimů a Kurdů z Turecka, než uprchlíků. O tom, že Turecká vláda nemá dosud vyřešenu vnitřní otázku záruk Lidských práv ve vztahu ke svým Kurdským spoluobčanům se již napsalo mnoho a není žádná záruka, že se to změní. Rozhodně nemáme zájem o to, aby Turci a Kurdové se prali v Evropě ohledně vzniku samostatného Kurdistánu. To by si měli vyřešit doma v Turecku.

                  Bylo by potřebné,

                  aby se EU zapojila do jednání o mírovém řešení situace v Sýrii a po vzoru Izraele vyjednala s vládou Sýrie výstavbu chráněných táborů pro uprchlíky v bezpečných částech Sýrie a to se souhlasem Ruska i USA s tím, že každý uprchlík bude amnestován, tedy chráněn před jakýmkoliv trestním stíháním ze strany syrského režimu, pro činy jichž se dopustil před svým odchodem ze Sýrie.

                  Není pochyb,

                  že Syrská vláda by uvítala návrat uprchlíků, protože obnova Sýrie po občanské válce si vyžádá velké náklady a značný počet lidí. Rozbitá a vybombardovaná země, plná trosek a sutin, má před sebou obnovu, která bude trvat nejméně několik dalších generací. Rovněž kompenzační požadavky Sýrie by byly pravděpodobně mnohem přijatelnější, než přehnané požadavky Turecka, které si myslí, že Evropa nemá jiné řešení a je na Turecku zcela závislá.

                  O tom,

                  že na obnově Sýrie by se měli finančně podílet všechny státy, které se podílely na dodávkách zbraní a na bombardování Sýrie, není pochyb, ale rovněž Sýrie má v dosahu své zdroje, ze kterých by mohla krýt podstatnou část své obnovy. Nelze přehlédnout skutečnost, že zabezpečení bezpečného návratu uprchlíků do Sýrie, včetně zajištění chráněných táborů, si vyžádá značné náklady, ale rozhodně nižší, než náklady na dlouhodobý pobyt uprchlíků v Evropě.

                  Součástí dohody

                  by měla být i dohoda se Sýrií, aby zabezpečila pod mezinárodním dohledem realizaci demokratických voleb do jednoho roku po návratu většiny Syrských uprchlíků, za předpokladu, že povstalci složí zbraně a přistoupí na demokratické volby, což by měly společně garantovat ozbrojené jednotky Ruska a USA, včetně konečného řešení porážky Islámského státu, který odřezává nevěřícím hlavy.

                  Splníme tím povinnost

                  poskytnout uprchlíkům bezpečí a ochranu, což realizací chráněných táborů na území Sýrie a zajištěním toho, aby plnily svoji funkci, bude splněno, nehledě na předpoklad, že Syrská vláda bude jistě ochotna přistoupit na pro ni přijatelné mírové ukončení občanské války. Samozřejmě pokud si některé státy budou chtít ponechat uprchlíky na svém území, tak jim v tom jistě nikdo bránit nebude.

                  Právě Česko,

                  má v Sýrii ještě stálé diplomatické zastoupení a proto by mělo ve věci návratu uprchlíků využít svých kontaktů se Syrskou vládou. Uděláme tím pro Evropu víc, než diskuzí v Bruselu s neschopnými politiky, kteří si myslí, že je Turecko zachrání. Jistě nemáme zájem o zavlečení války do Evropy. Problém je pouze v tom, že Bruselským politikům to myslí jinak, ale přesto ministr zahraničí Lubomír Zaorálek by měl urychleně začít jednat, aby náš premiér Bohuslav Sobotka mohl ve spolupráci s V 4 na příštím summitu EU, navrhnout k realizaci alternativu „C“ pro

                               bezpečný a přímý návrat uprchlíků zpět domů, do Sýrie.