Uznávám, že většina žen, které čekají miminko přiberou nějaké kilogramy, ale nesouhlasím s vaším vyhodnocením důvodů, proč jsme oproti Německu, po uplynutí čtvrtstoletí od převratu, v jiném světě, s podstatně nižší životní úrovní.
Největším problémem byla skutečnost,
že tu naši hospodářskou přestavbu řídili disidenti politicky, nikoliv schopní a hospodářsky zkušení odborníci, kteří by zabránili devastaci, tunelování a likvidaci podniků, včetně zemědělství, zkrátka celého hospodářství. Hesla typu „Soukromý vlastník je lepší hospodář, než stát,“ to rychlé rozkrádání ještě povzbuzovaly. Ptát se dnes, proč akcie nedostali zaměstnanci jednotlivých podniků, kteří by měli zájem na jejich rozvoji, je dnes už zbytečné. Řekl bych, že se s úctou skláním nad schopností některých našich podnikatelů i ostatních jednotlivých občanů, jakým způsobem a jak rychle se byli schopni přizpůsobit přechodu na kapitalistický hospodářský systém a s jakou tolerancí přijímají často opakované problematické změny hospodářských zákonů od poslanců, kteří často nevědí o čem hlasují, ani v zájmu koho.
Německo, které ovládá EU
prosazuje především svoje hospodářské zájmy skupováním nejvýnosnější podniků a společností v rámci celé EU, jejichž zisk pak plyne samozřejmě do Německa. Jedním z posledních veřejně známých příkladů byla podmínka privatizace řecké vnitrostátní letecké společnosti do rukou německých vlastníků, za schválení další finanční pomoci Řecku od EU. Taková pomoc Řecku, které tím ztratilo část státních příjmů, jistě nepomůže při dlouhodobém splácení jeho dluhů. Rozšíření EU zároveň znamenalo především značné otevření investičního potenciálu pro Německo, které často investuje přes své zahraniční firmy z Nizozemí, či Rakouska a nelze se proto divit hospodářskému růstu Německa. Obdobným způsobem Německo získává další zisky z nadnárodních společností rozšiřovaných do celé EU, které samozřejmě investuje do rozvoje svého hospodářství.
S jistým přeháněním lze říci,
že už dnes téměř všichni pracujeme především pro Německo a to naši zaměstnanci pro cca 6 000 německých firem a podniků v Česku, ale i jako dodavatelé materiálů a součástí pro Německé hospodářství a můžeme být spokojeni, že si nás Německo osedlalo, protože jsme v tom disidentském hospodářském řízení mohli dopadnout ještě hůř. Pokud chcete hledat důvody německého hospodářského zázraku a skutečnosti, že se Německo stalo po Číně největším exportérem na světě, tak vycházejte především z dravé investiční politiky Německa v rámci rozšířené EU, z otevřeného přístupu k bankovnímu zajištění německých investic v rámci EU, z patentové politiky Německa v rámci EU a teprve následně z úspěšných reforem Hartz i ze vzájemné spolupráce německých politických stran, podniků a společností v Německu a jeho firem a společností působících v celé EU. Jak s uvedeným postupem Německa souvisí snaha EU bránit jednotlivým státům EU v jakékoliv podpoře jejich místních podnikatelů, či státních podniků a firem, si snad domyslí každý sám.
Nebude to lehké, ale šanci stále máme.
Potřebujeme zásadní politické a hospodářské změny, ale řízené skutečnými odborníky s nadhledem a potřebným přehledem, včetně odstranění zbytečné byrokracie. Možná potřebujeme přejít na presidentský systém, který by mohl sjednotit politické proudy a učinit rozhodování jednodušším. Potřebujeme přehodnotit naše postoje k EU. Potřebujeme odborníky, kteří mohou přinést nové myšlenky, návrhy, postupy a to se týká i vás paní Šichtařová, ale i ekonomky paní Švihlíkové a mnoha dalších schopných lidí. Máme malou, ale velmi roztříštěnou hospodářskou základnu. Potřebujeme stanovit základní směry zaměření a podporovat vývoj i inovaci především v těchto stanovených směrech, zabezpečit pro ně hospodářskou základnu tak, aby se dostaly na potřebnou konkurenční úroveň a mohli jsme prodávat finální výrobky s potřebnými zisky. To se týká rovněž zásadních změn v současném středním a vysokém školství i v oblasti potřebných rekvalifikací. Možná také budeme nuceni podpořit obnovu některých zlikvidovaných podniků s použitím moderních výrobních technologií.
Nesouhlasím stejně, jako vy,
s elektronickou evidencí služeb, ani s novými hlášeními DPH, ale pokud už budou nucení pracovníci finančních úřadů zpracovávat tyto údaje, tak by z druhé strany měli na konci roku zasílat podnikatelům a firmám z těchto údajů vyplývající základní daňová přiznání, které by si podnikatelé a firmy dle potřeby pouze upravili a předali je, jako konečné daňové přiznání. Když už s tím budou mít podnikatelé a firmy práci navíc, tak by jim zpětně mělo být ulehčeno zpracování daňového přiznání.
Totéž se týká povinného zveřejňování smluv na internetu, kde by měly být pro starosty a státní firmy vzory obvyklých smluv, které by jim z druhé strany šetřily čas a náklady na právníky. Ostatně je podivné, že v případech uzavírání nevýhodných smluv pro stát, státní podniky a obce nejsou bráni k odpovědnosti rovněž právníci, kteří tyto smlouvy pro stát a obce zpracovávají a jsou si samozřejmě vědomi případného nepříznivého dopadu jednotlivých ustanovení těchto smluv.
Největší trapností posledních desítek let
bylo nevyužití kvalifikovaných řemeslníků a odborníků, kteří přišli o práci ve výzkumných ústavech, či likvidovaných podnicích a kteří z důvodu zabezpečení vlastních rodin byli nuceni pracovat často zcela mimo svůj obor, na pro ně podřadných místech. Využití těchto starších odborníků by bylo rovněž velmi potřebné zejména při obnově některých podniků. Zkušenosti se nedají lehce nahradit. Rovněž rozsah využití Evropských fondů mimo rozvoj hospodářské základny, podnikání, inovace podniků a společností, kde mohly nést dlouhodobý užitek i zvýšenou zaměstnanost, byl neúměrně vysoký. Nevěřím, že jsme odsouzeni k prohře, naopak věřím, že Češi jsou chytří, schopní, kreativní i odvážní a většinou poctiví lidé, kteří se nezaleknou překážek, odstraní je a dokáží najít svoji šanci na realizaci potřebných změn ve společnosti
i cestu pro mnohem širší uplatnění Česka v rámci EU a světového trhu.
