Ministr školství Dobeš, ať dělá jakékoliv chyby, je ministrem, který dokázal prosadil státní maturity a byl ochoten v případě neúspěchu odstoupit. Byly to hodně drahé maturity a lze doufat, že ty příští státní maturity budou nepoměrně levnější. Státní maturity byly jeho jednoznačným úspěchem a toho si vážím i když považuji tuto vládu za nekompetentní, a její rozhodnutí za velmi často škodlivá pro celou společnost.
Nezbývá, než doufat,
že úspěšný ministr Dobeš nezůstane stát na místě a skutečně ty státní maturity využije ve prospěch všech a dotáhne jejich účel do konce. Ten konec tu zatím chybí. Je třeba umožnit, aby si státní maturitu, dle svého zájmu, mohl udělat každý občan, v jakémkoliv věku a to i v širším rozsahu, než je jenom čeština a jeden cizí jazyk. Není důvod, proč by nebylo možné s vybranými kvalitními profesory nahrát výklad učiva a různé testy pro střední školy na DVD, či umožnit stáhnutí výkladu a testů z Internetu, aby zájemci o střední vzdělání se mohli připravit na státní maturitu zcela soukromně a získat státní maturitu, třeba i postupnými zkouškami z jednotlivých předmětů.
Pokud zajistíme trvalou možnost
individuální varianty maturitního studia, poklesne tlak rodičů, aby jejich děti museli za každou cenu, se hned po základní škole, tlačit na střední školy. Mnozí odloží maturitu na pozdější dobu a půjdou raději na řemeslo, které jim umožní dřív se osamostatnit a vydělávat peníze. Nedělejme z našich 14 -15letých dětí malá děcka. Poklesne tlak na střední školy a stoupne zájem o učňovské školství. Lidé si brzy uvědomí, že dobrý řemeslník je často mnohem víc, než čerstvý maturant, který bez vysoké školy hledá obtížně uplatnění. Při dnešním špatném systému vzdělávání je tlak rodičů na střední vzdělání dětí logický a pochopitelný, protože střední vzdělání je základní vstupenkou k vysokoškolskému vzdělání.
Snaha ministra školství Dobeše,
pustit se do reformy vysokoškolského vzdělávání v duchu politického zadání koalice pod koncepcí zajištění mezinárodní konkurenceschopnosti vysokých škol, zajištění kvality a optimalizace jejich počtu a struktury. již narazila na stanoviska akademických senátů, rektorů i Rad vysokých škol, které spoléhají na zavedený pohodlný systém a nechtějí tento systém příliš reformovat. Z druhé strany nelze přehlédnout neřízený nárůst soukromých placených středních a vysokých škol a omezování přístupu ke studiu na státních školách. Tendenci rušení státních škol by neměli akademici v oblasti vysokých škol připustit.
Studenti by měli obhajovat
svoje zájmy a to se především týká snahy této vlády po zavedení školného. Již dnes většina rodičů studentů má co dělat, aby unesla vysoké náklady na udržení svých dětí na studiu a mnozí rodiče nemohou z důvodu slabých rodinných rozpočtů, vysokoškolské vzdělání svým dětem poskytnout. Zavedení školného, by tuto zátěž rodičů ještě zvýšilo. Souhlas některých studentů se zavedením školného je ukázkou jejich zbohatlické bezohlednosti k ostatním studentům. Řešení zadlužením studentů půjčkami během studia je koncepce, která nevede k úspěchu a naopak odrazuje studenty od vysokoškolského studia.
Naléhání některých politiků,
kteří v naprosté většině své tituly získali zdarma, na zavedení školného, nemá vůbec žádnou morální a argumentační hodnotu. V případě rozpočtové nouze, by bylo přijatelným řešením zavedení studijní daně, kterou by vysokoškoláci zpětně dotovali svoji vysokou školu formou 0,5 – 1 % ze své mzdy po dosažení 35 let. Tuto zátěž by si naprostá většina vysokoškoláků mohla okamžitě i bez obtíží dovolit a platila by návazně i pro studenty, kteří odešli do zahraničí. Čím vyšší kvalita uplatnění studentů, tím vyšší příjmy pro jejich vysokou školu. Tento systém by zároveň nutil vedení vysokých škol k vysoké kvalitě vzdělávání a to zejména v oborech, které přinesou zpětně vysoké příjmy pro vysokou školu. Je třeba odmítnout snahu majitelů a lobbistů soukromých škol, kteří usilují o zavedení školného na státních vysokých školách, či snížení studijních oborů na státních vysokých školách jen proto, že by zavedení školného sloužilo k snížení rozdílů mezi státními a soukromými školami a umožnilo by soukromým školám získat vyšší počet studentů a zejména, monopolně převzít některé atraktivní studijní obory.
Vzdělanost národa zůstane základem prosperity státu
a to snad v současné době chápe každý. Studenti zejména medicínských a některých inženýrských oborů se stávají našim kvalifikovaným vývozním artiklem a měli být smluvně vázáni na náhradu studia a zde souhlasím s názorem Dušana Streita i s jeho navrženým systémem náhrady části studia při jejich odchodu do zahraničí. To by ovšem mělo rovněž platit i pro zahraniční studenty. Buď si odpracují 10-letou praxi u nás, nebo uhradí dle délky nedokončené praxe náklady na svá studia. Z druhé strany je nezbytné zásadně posílit počet studentů těchto úspěšných oborů k zajištění dostatečného počtu odborníků pro uspokojení potřeb naší domácí ekonomiky a služeb.
Nelze opomenout,
že reforma vysokého školství by měla zahrnovat především přesun výkladové části přednášek na IT vysokých škol s tím, že vysoké školy by měly na svých pracovištích především řešit reálné a aktuální státní zakázky ve svých oborech, které jsou často řešeny za nesporně vyšší náklady soukromými firmami a na výzkumnou a vývojovou činnost, která by se měla odrazit v závěrečných pracích studentů, už z toho důvodu, že některé dnešní vysokoškolské závěrečné práce, vyvolávají úsměv i na tvářích středoškoláků. Vysoké školy by v daleko vyšší míře měly zajišťovat zvýšení kvality výuky s využitím IT na nahrání přednášek přímých odborníků z praxe a významných zahraničních vědeckých osobností i odborných špiček, ve svých studijních oborech.
Státní školství
by si mělo udržet vysokou kvalitu vzdělání a poskytovat odborné vzdělání i v žádaných oborech, které se snaží převzít soukromé vysoké školy. Je v zájmu státu, aby státní vysoké školy poskytovaly možnost studia i pro zájemce jakéhokoliv věku, kteří projeví soukromý zájem a to formou variabilního vzdělávání s využitím IT. Jakékoliv zájmy, které brání rozšiřování studijních možností pro studenty a občany každého věku, jsou nesmyslné, podrážejí přístup našich občanů ke vzdělání a podrážejí rozvoj naší ekonomiky a hospodářství. Výsledky vysokých škol lze hodnotit především uplatněním jejich absolventů v příslušných oborech po ukončení studia a to by mělo být základní informací pro zájemce o studium, aby si budoucí studenti hledali obory, které potřebuje naše i světové hospodářství a v kterých najdou vysokou míru uplatnění.
Ministr Dobeš by měl
přistupovat k reformám vysokoškolského studia citlivě a s vizí, která by byla přijatelná pro vysoké školy a především pro studenty. Akademické svobody nejsou hrou, ale tradicí. Ministr školství by měl přehodnotit stěžejní cíle reformy a najít jiná řešení, než je slepé zavádění školného a nesmyslné zadlužování studentů. Pokud chceme být konkurence schopní i v rámci EU nemůžeme pouze kopírovat různé systémy západního školství, ale potřebujeme zavést systém vzdělávání na vyšší, či vrcholové úrovni.
Náš systém vzdělávání musí být kvalitnějším a konkurence schopnějším i bez školného!
