Nelíbí se reformistům. Nestačí jim, že zreformovali společnost tak, že prakticky zlikvidovali téměř soběstačné hospodářství a teď tu máme stále narůstající frontu nezaměstnaných. Nestačí jim, že chtějí zreformovat a zbourat poválečné vymoženosti našich předků, v oblasti zdravotnictví, důchodového systému a školství, které chtějí rozcupovat do majetku soukromých a privátních společností, ale nakonec by chtěli změnit i Českou hymnu !
Česká hymna je prý hrozná, unylá s hrozným kýčovitým textem,
vhodná tak pro bezdomovce. Působí prý odevzdaně, bojácně, jako by vystihovala nejhorší rysy české národní povahy, tedy zbabělost, neschopnost se bít se za správnou věc a kapitulaci před zlem. Určitě by byla lepší úderná píseň Bedřich Smetany „Sláva, sláva prapor věje“, která byla prý rovněž ve hře. Prý něco, jako hymna Francouzů, jejich pochodová La Marseillaise.
První sloka
Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj!
Druhá sloka (nepoužívá se)
Kde domov můj,
kde domov můj?
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!
První sloka
Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách.
V sadě skví se jara květ –
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země –
země česká – domov můj.
Země česká – domov můj!
Druhá sloka
Kde domov můj,
kde domov můj?
Znáte v kraji bohumilém
tiché duše v těle čilém,
jasnou mysl, vznik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy – domov můj,
mezi Čechy – domov můj!
Text duchovní písně z počátku 19. století
První sloka
Kde domov můj ?
Kde vlast je má ?
Potem práce posvěcená,
utrpením vykoupená,
jak ji předkům svěřil Bůh,
hájil meč a vzdělal pluh,
drahá je mi rodná země,
země česká, domov můj !
Druhá sloka
Kde domov můj ?
Kde vlast je má ?
Bože věčný, láskou svojí,
chraň zem tu v každém boji,
k práci pilné sílu dej,
lidu svému požehnej,
nechať vzkvétá rodná země,
země česká, domov můj.
Naše hymna zněla z úst našich vojáků,
na mnoha bojištích světa. Naše hymna zněla z úst mnoha těch, kteří byli utlačováni a vražděni. Naše hymna zněla ve všech zemích světa, kam zabloudila noha Čecha. Poslech naší hymny doprovází slzy těch, kteří žijí mimo naší vlast. Naše hymna odráží hrdý vztah našich předků, ke své zemi. Je písní lásky k rodné zemi ! To je naše hymna !
Češi a Moraváci toho snesou mnoho,
nejsou výbojnými národy, jsou schopni velké strasti života nést, ale až vyklíčí hněv, nepomůže tyranům a zlodějům, ani zběsilý běh. To co ukradli, vrátí lidem zpět ! Dočkejte času, příjde !
Naší hymny, se nedotýkejte !
