Reakce NATO na uprchlickou vlnu vyvolává trochu pokřivený úsměv. Severoatlantická aliance se odmítá zapojit do řešení uprchlické krize. Plní prý jiné úkoly a prý neexistuje vojenské řešení uprchlické krize.
Bojovníci z NATO
umí bombardovat, ostřelovat řízenými raketami, nebo zabíjet pomocí drónů tak, že z vesnic a měst se stávají neobyvatelné trosky, ale řešit tím vzniklou uprchlickou vlnu, neumí. Rozstřílíme všechno, zlikvidujeme kohokoliv bez ohledu na ostatní mrtvé a pak se postupně stáhneme, jako vítězní bojovníci NATO. Lidé na Středním východě a v Africe ve své většině je nenávidí a utíkají z rozbitých měst a vesnic před rozpoutanou válkou. Do hry vstupují různé církve a národnosti, které využívají války k prosazování svých vlastních zájmů. Vzniká Islámský stát, který řeže Evropanům hlavy a je mnohem nebezpečnější, než původní nedemokratické režimy založené na kmenových zájmech.
Vyhrožují Rusku,
požadují, aby respektovalo požadavky NATO, a přitom nejsou schopni ochránit hranice Evropské unie ani před vlnou zcela neozbrojených uprchlíků. Chlubí se vyspělou výzbrojí, schopnostmi letectva a vyspělými dróny. Přitom nejsou schopni zastavit vyplouvání nechráněných lodiček a lodí od afrických břehů a tím zásadně omezit příval uprchlíků do zemí Evropské unie. Hlavně, že pořádají cvičení NATO a oslavně se projíždějí po silnicích Střední Evropy. Že by se měli projíždět po ohrožených hranicích Evropské unie jim dosud nedošlo. Právě NATO by mohlo zajistit zadržení pašeráků lidí, kteří na uprchlících bezohledně vydělávají.
Rozbili co se dalo,
vyvolali občanské války a teď nechávají na občanech Evropské unie, aby oni sami řešili, co s uprchlíky, kterým jde doma o život, jako by občané EU neměli dost svých vlastních starostí a problémů. Nezbývá, než se ptát na co je tedy NATO, když situaci za NATO musí nakonec řešit sami občané a jednotlivé státy Evropské unie. Občané nakonec musí pomáhat zoufalým uprchlíkům, aby se dostali tam, kam míří a kde chtějí žít, ale ta uprchlická vlna vyvolává oprávněné obavy mnoha z nich. Za stávající mezinárodní situace, je zcela zbytečné zadržovat uprchlíky v České republice, když chtějí úplně jinam. Když už jsou tady v Evropě, tak ať si jdou, pomozme jim jít, kam chtějí, když už riskovali své vlastní životy. Zadlužená Česká republika není v naprosté většině jejich cíl, protože naše životní úroveň je násobně nižší, než v Německu, západních, či severských státech EU.
Nejde o zelené mužíky,
ale o muslimské uprchlíky, kteří se postupně stanou silnou menšinou v Evropě. Muslim má právo na tři manželky a běžná muslimka má spoustu dětí. Muslimové nejsou hloupí, mají své vědce i stratégy, kteří vědí, že budoucnost Evropy bude se silnou muslimskou menšinou brzy ovlivňovat i jejich náboženství. Nikam nepospíchají, počkají klidně desítku let. Většina muslimských uprchlíků ani neví, o co jde, ale až přijde čas, tak přijde náboženský pokyn a oni budou respektovat, či prosazovat pokyny svých náboženských vůdců. Teprve potom možná Evropané poznají, co je skutečná hybridní válka, tedy postupné obsazení území a prosazování islámských pravidel. Zda výběr, financování uprchlíků a gangů, které organizují exodus do Evropy, je financován z některých bohatých Arabských států, by měly ověřit Evropské tajné služby. Právě tyto země, které odmítají přijímat sobě nábožensky a jazykově blízké uprchlíky z nedalekých zemí, by se měly, alespoň zásadně finančně podílet na úhradě nákladů, na asimilaci uprchlíků do Evropy.
President ČR Miloš Zeman má naprostou pravdu,
my jsme je sem nezvali a problém je potřeba řešit v jejich domovině, aby se mohli vrátit, či nemuseli vůbec utíkat. Má pravdu i vicepremiér Andrej Babiš, řešit by to mělo NATO, které to spustilo. Evropané mohou dělat jen jedno, zajistit vhodné muslimské kazatele a učit muslimské děti mírumilovné muslimské víře, nebo je učit po Česku, odmítat jakoukoliv náboženskou víru, protože jde pouze o manipulaci s nevědomostí lidí v zájmu a ve prospěch chamtivých náboženských církví a sekt, které dobře vědí, že žádný Svatý, nad oblohou není a že o životě, tedy narození a smrti člověka, rozhoduje příroda, a tom, jak člověk život prožije,
rozhoduje převážně každý sám.
