Nemůžu souhlasit s názory, které dělají ze studentů příživníky a požadují zavedení školného, ani s názory těch, kteří říkají, že nechtějí žádné reformy. Už vůbec nemůžu souhlasit s těmi, kteří tvrdí, že musíme kopírovat systém školství z nějaké jiné země.
Jsme zemí učitele národů
Jana Amose Komenského a přitom si nejsme schopni najít vlastní a kvalitnější cestu? Opravdu jsou naši vědátoři a politici neschopní? Proč se neumí ministr Josef Dobeš dohodnout s představiteli universit a vysokých škol? Všichni víme, že jde především o peníze, tedy o snížení nákladů na školství. To se samozřejmě nelíbí universitám, ani vysokým školám. S tím souvisí snaha státu o snížení autonomie universit a o zvýšení vlivu státu omezením vlivu Akademických senátů, vytvářením Rad vysokých škol se silnějším vlivem politiků a podnikatelů. Možná nesmyslná příprava privatizace. Tak co s tím?
Školné, ani jeho náhrada
formou zápisného, není přijatelná pro většinu studentů. Nehodlají sebe, či své kolegy zahnat do dluhů jen proto, aby školné, či zápisné snižovalo náklady státu na vysoké školy. Je ostuda, že současní politici, kteří studovali téměř zadarmo, obhajují zavedení školného a chtějí vrátit naši společnost zpět. Vyspělá společnost má zájem o co nejvyšší vzdělanost občanů, která je předpokladem dalšího rozvoje společnosti a vysokoškoláci dosahují vyšších příjmů a také z nich platí vyšší daně společnosti. Není proto žádný důvod k zavádění školného, či Dobešova zápisného! K zvážení je pouze určitý poplatek pro studenty, kteří nebudou ochotni si u nás odpracovat úměrnou státem stanovenou délku praxe po ukončení studia a budou chtít po studiu odejít do zahraničí.
Reforma vysokého školství
je nezbytná. Nelze zůstávat u zastaralého zvyku, kdy studenti vysedávají na přednáškách ve školách ještě v 21 století. Možná tato zastaralá praxe vyhovuje některým akademikům, ale musí se to změnit. Úspora nákladů universit a vysokých škol musí být realizována s maximálním využitím moderní IT a Internetu. Veškeré přednášky a zkušební podklady musí být přesunuty studentům domů, aby nemuseli zbytečně dojíždět do škol. Školy musí být základem výzkumu, praxe a centrem zpracování skript a studijních materiálu pro studenty na IT a Internet, včetně zařazování nejnovějších zahraničních informací a dostupných přednášek zahraničních profesorů. Musí být místem nezbytných pravidelných konzultací a nezbytné praxe, nikoliv místem neustále naplněných přednáškových učeben. Přednášející nemohou být honorování za počet hodin přednášek, ale za kvalitu svých a použitých zahraničních přednášek zpracovaných pro studenty na IT, Internetu i za zajištění konzultací, praxe a zkoušek, které by měly být rovněž prováděny z větší části pomocí IT tak, aby zkušební požadavky na studenty byly na stejné úrovni pro všechny studenty. Ostatně většina schopných vyučujících již dnes využívá podkladů, které vložili na IT, či Internet.
Vzhledem k tomu, že IT a Internet
už ovládá většina žáků ve vyšších ročnících základních škol není důvodu, aby obdobný přístup nebyl zvolen pro střední školy. Důvodem není jen úspora nákladů, ale i skutečnost, že tímto způsobem bude vyvrácen častý argument, že studium na školách musí hradit i ti, kteří nestudují, ze svých daní. Při zavedení tohoto moderního systému bude moci každý občan v jakémkoliv věku, studovat střední i vysokou školu. Podstatným důvodem bude snížení tlaku na střední školy, protože nemalá část žáků si napřed zvolí vhodný učební obor s tím, že se studiu bude věnovat později, nebo při zaměstnání.
University a školy by přihlášeným studentům
umožnily přístup k IT a Internetovým studijním podkladům dle oborů postupně, dle jednotlivých ročníků a zajistily by pravidelné měsíční konzultace, nebo častější dle studijních oborů i potřebnou praxi. Studenti, kteří studují při zaměstnání by nebyli časově vázáni na splnění jednotlivých zkoušek. Studijní materiály by byly majetkem škol, kde vznikly. Systém by byl zaváděn postupně, od humanitních, ekonomických a právních oborů, až k oborům vyžadujících větší rozsah konzultací a praxe. Stát by měl určit základní systém školství, výši dotací a ostatní nechat na vedení, či akademické senáty škol a zejména nezasahovat do akademických svobod. Akademické senáty by si měly uvědomit, že budoucí hodnocení škol bude vycházet především z hodnocení uplatnění absolventů jejich škol v studovaných, či příbuzných oborech. O úsporách nákladů při zavedení moderního systému nemůže být pochyb a přitom by podstatná část těchto úspor mohla být věnována na vědeckou a výzkumnou činnost škol.
Rovněž by bylo nezbytné v rámci reformy
zrušit trapné oficiální a veřejné uvádění titulů, zejména v situaci, kdy se tady téměř každý politik honí za tituly a už se mu téměř nevejdou před jméno, či za jméno. Vzdělání se prokazuje při zajišťování zaměstnání a i u toho jde spíše o doloženou odbornou praxi a o to, co zájemce předvede ve zkušební době. V USA se vypisování titulů už nenosí více, než 30 let a nelze říci, že by byli Američani bez titulů zaostalí. Jak říkal náš pán profesor „Kdo je hloupý před titulem, je po něm ještě hloupější“.
Ostatně těch případů hlouposti vidíme v naší politice dost!
