Zůstává v permanentní rozepři s liberálními sociálními demokraty, neomarxisty a některými nezkušenými mladými sociálním demokraty, kteří ještě nepochopili principiální charakter politiky ČSSD.
Sociální demokracie musí zastupovat naše lidi práce,
kteří vytvářejí prodejní hodnoty, zajišťují potřebné služby, či pracují v zemědělství dle původního znaku ČSSD s ozubeným kolem a klasy. Růže ve znaku se Foldynovi příliš nelíbí, protože ČSSD nejsou žádní zahradníci Evropy.
Jeho předchozí vyjádření o tom,
že je ochoten podpořit vládu i bez sociálních demokratů, dávalo jasně najevo jeho postoj, že je zásadně proti vystoupení ČSSD z vlády. ČSSD skutečně z vlády nevystoupila, ale dle Jaroslava Foldyny musí ČSSD přehodnotit svoji roli ve vládě a neokopávat silnějšímu partnerovi ANO kotníky.
Veškeré zásadní změny,
nebo požadavky ČSSD se musí formálně i neformálně předem projednat s koaličním partnerem, popřípadě i s presidentem. Způsob odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jeho nahrazení Michalem Šmerdou bez předchozí dohody, byl trapný. Zviditelňování ve vládě podobným způsobem nepřináší žádné body pro ČSSD, ale naopak. Dle Jaroslava Foldyny se dveřmi nebouchá, protože se ocitnete za dveřmi a tam se jednat nedá.
Jaroslav Foldyna potvrzuje,
že je sociální demokrat, který nehodlá prosazovat liberální demokracii a spoléhat se na liberální voliče, kteří budou volit zcela jiné politické strany, ale chce prosazovat sociální demokracii, aby veřejnost konečně věděla, že ČSSD skutečně zastupuje naše lidi práce a hodlá také prosazovat národní politiku.
ČSSD si musí uvědomit a pochopit,
že úspěchy současné vlády chápe veřejnost, jako společné úspěchy vlády ANO a ČSSD a jde především o to, aby si veřejnost přála pokračování účasti ČSSD ve vládě i po budoucích volbách, v dalším volebním období. V tom jsou body, které ČSSD hledá do příštích voleb. Pohled na úspěšnou a dobře spolupracující vládu ANO a ČSSD, je pro ČSSD volebním úspěchem a pro liberální opozici ztrátou.
ČSSD se nesmí nechat manipulovat a ovlivňovat
opozičními liberálními politickými stranami k veřejnému vystupování proti svému vládnímu koaličnímu partneru, proti premiérovi, či presidentu. Potlesk liberálních opozičních politických stran a poklepávání po ramenou není ničím jiným, než snahou opozice o potopení současné vlády. ČSSD může být ráda, že zůstává ve vládě a že má mezi sebou ještě konzervativní sociální demokraty, kteří chápou o co jde liberálním opozičním stranám
a kteří prosazují skutečnou sociální a národní politiku, jako Jaroslav Foldyna.
