Církevní majetek spadá do majetku papeže, který je vrchním vlastníkem katolického majetku, ale katolická církev před vznikem Československa v roce1918 žádný majetek nevlastnila, protože ho vlastnil panovník, blahoslavený císař Karel I., král český i uherský a církev měla pouze právo hospodaření na tomto majetku. Vznikem Československa přešel majetek císaře Karla I. na Československý stát, nikoliv na církev!
I. Pozemková reforma
po vzniku Československé republiky obstavila velkostatky zákonem 32/1918 Sb., zabrala velký pozemkový majetek zákonem 215/1919Sb., stanovila náhradu za zabraný majetek zákonem 329/1919 Sb., zřídila Pozemkový úřad zákonem 330/1919 Sb., ustanovila přídělový zákon 81/1920 Sb. a stanovila způsob převzetí s tím, že užívaný majetek církví nebyl ve vlastnictví církve, ale ve státním vlastnictví Československa. Realizace převzetí těchto majetků a přidělení majetku novým nabyvatelům, nebyl do obsazení republiky fašistickým Německem dokončen. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že tento majetek zůstával od vzniku Československa majetkem státu, ačkoliv ho nadále obhospodařovala církev a platnost zákona nelze zpochybnit ani tím, že u některých majetků nedošlo k jejich převzetí státem.
V roce 1947 po osvobození Československé republiky,
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé schválilo v 11. července 1947 zákon č. 142/1947 Sb.o revisi I. Pozemkové reformy s tím, že stát odebere za náhradu pozemky nad 50 ha a zahrne je do přídělů novým majitelům. Zákon nespecifikuje církevní půdu, ani ji nevyjímá z působnosti zákona, protože se jednalo státní majetek Československa. Tento zákon je podepsán presidentem Dr. Edvardem Benešem v.r.
Nová pozemková reforma,
která navazovala na zákon 142/1947 Sb., byla schválena zákonem 46/1948 Sb., usnesením Ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé dne 3 března 1948 a upřesňovala způsob vykoupení majetků nad 50 ha. V tomto zákonu uvádí možnost ponechat se souhlasem místních rolnických komisí církvím půdu, jejíž výnos slouží k vydržování duchovních státem uznaných církví a náboženských společností, spravujících nižší církevní úřady (jmění obroční, místních sborů, místních náboženských obcí a pod.), a to nejvýše do výměry 30 ha! Tento zákon byl rovněž podepsán presidentem Dr. Edvardem Benešem v. r.
Lze jednoznačně konstatovat,
že uvedené zákony nemají nic společného s komunismem ani s následným zabavováním, či znárodňováním půdy komunisty v rámci tvorby Jednotných zemědělských družstev, nebo s pronásledováním církví, ale pouze s rozhodnutími souvisejícími se změnami v poválečné Československé republice. Z výše uvedených údajů vyplývá, že církev v době Rakousko-Uherského císařství, ani v době I. Československé republiky žádný majetek nevlastnila a že jí bylo povoleno užívat půdu do 30 ha v místech jejího působení a to pouze se souhlasem místních rolnických komisí!
Argumentovat způsobem ministra Drábka,
který předvedl v České televizi „ Co bylo jednou ukradeno, musí být vráceno co nejdřív“, nebo „Pokud někdo někomu něco ukradne, tak to musí vrátit hned, neprodleně“, je v případě reálně neexistujícího pozemkového majetku církví zcela nesmyslným vyjádřením, hodným neznalce historie a určitě by se tato hesla mnohem více hodily na hodnocení hospodaření vlád od roku 1989, včetně současné vlády. Divadlo, které předvádí tato vláda kolem církevních restitucí je zcela nesmyslné, protože v podstatě nejde o nic jiného, než o vyvedení miliard ze státní pokladny a to bez relevantního důvodu. Udivující je pouze snaha TOP 09 v čele s Schwarzenbergem o proražení hranice restitucí, tedy roku 1948! To bychom potom měli restituovat i majetky znárodněné před rokem 1948?
O nic lepší není argument Joela Rumla,
předsedy Ekumenické rady církví, který tvrdí, že z reálně neexistujícího pozemkového církevního majetku dotovaly církve stát od roku 1948 částkou ve výši 160 mld. Kč a přitom je stát financoval církve pouze částkou 60 mld. Kč. To, že si stát nepřevzal dle poválečných zákonů některé pozemky na kterých hospodařila církev neznamená, že církev tyto pozemky získala do svého majetku, či zneplatnění schválených poválečných zákonů, ale znamená to pouze, že do doby převzetí majetku státem na něm může církev hospodařit. Není důvod, aby pozemky na nichž dříve hospodařila církev byly nadále blokovány a církve by se měly o svém působení a používání pozemkového majetku České republiky dohodnou v místě svého působení, tedy s obcemi a to nejvýše do 30 ha!
Ďábel posedl církevní a papežský mamonářský chtíč!
