K nebesům se vypínají stěny, věže a věžičky chrámů umístěných zpravidla na dobře viditelných místech. Pokud sáhnete rukou na často věkem oprýskané zdí chrámu, vašim vědomím pronikne myšlenka, na uplynulé věky, krátkost života a umění stavitelů těchto chrámů. V jejích blízkém okolí, se často nalézají hřbitovy předků a někdy stářím téměř rozpadlé hroby.
Po vstupu do chrámu vás ohromí chrámová loď
s bohatou sochařskou výzdobou světců, s centrálním umístění oltáře, na nímž se obvykle vypíná socha Krista, či svaté trojice. Na vnitřních zdech bohatá obrazová výzdoba a ve větší chrámech bočními kaple i kazatelna. Teprve teď si začnete uvědomovat, jaké ohromné množství víry, bolesti a naděje našich předků, zůstává ukryto v těchto místech.
V prvotních stoletích našeho letopočtu byl prosazován
přísný nábožensko - mravní život křesťanů. První pokus o zavedení celibátu proběhl v roce 306 ve Španělsku. O několik desetiletí později kněz Jeroným, označil povahu žen za špatnou, s periodickými jevy a manželství za hrůzné, od něhož se lze očistit pouze krví mučednickou. Výstavba klášterů vytvořila centra zbožnosti, školství, dobročinnosti a misijních míst. Benediktova regule zavazuje křesťany k životu v chudobě, čistotě, pracovitosti a poslušnosti.
Na prahu novověku byla převažující nadvláda církve
nad světskou mocí. Díky odkazům věřících, desátkům, odpustkům a darům panovníků papežova církev nesmírně zbohatla. Rozmohla se rozmařilost, světské užívání, zneužívání moci a došlo k poklesu přísné klášterní kázně. V Českých zemích získala církev velkého bohatství z církevních biskupství, kapitol, klášterů a vedla pohoršivý, zpustlý a zahálčivý život.
Proti zkaženosti kléru, nemravnosti a hrabivosti mnichů
vystupovaly reformační snahy, ve jménu čistého života dle evangelia. Došlo k probuzení mezi věřícími. Jan Hus se stal rektorem Pražské university a kazatelem v Kapli betlémské. Vystoupil proti zlořádům církve s tím, že přestal uznávat vážnost moci papežské a představených církve vůbec a počal se odvolávat pouze na zákon Boží a Písmo svaté.
Mistra Jana Husa postihla církevní klatba a později pozvání do Konstancie,
uvržení do vězení a v roce 1415, byl z rozhodnutí Kostnického sněmu, jako, „arcikacíř“, bezodkladně upálen. V Čechách zpráva o popravení Jana Husa zvedla vášeň a hněv. V celé zemi došlo k vyhánění římských kněží a k mocnému hnutí, které v čele s Janem Žižkou rozpoutalo Husitské náboženské a národnostní války. Toto období skončilo bratrovražednou bitvou U Lipan v roce 1434.
Následovalo období církevních sporů,
zejména Jednoty Bratrské s církví římsko-katolickou. Tyto spory byly ukončeny porážkou českých vojsk v bitvě na Bílé hoře v roce 1620, kdy bylo na další staletí rozhodnuto o zániku české církve a ztrátě české samostatnosti. Nastala doba temna. Tvrdá a násilná katolická reformace obyvatelstva i panstva v českých zemích. Snaha po vymýcení českého kacířství a rebelantství.
Zrodem Československé republiky
v roce 1918 došlo k obnově dříve potlačovaných církví a v roce 1920 k založení církve Československé. Přesto neustále rostl tlak římskokatolické církve, která prohlásila kostely, hřbitovy a budovy za majetek římského papeže a v následujícím období rozvíjela svoji moc. Mezi občany přetrvávala dlouhodobá skepse důvěry k náboženství. Válečné události, nastolení a trvání komunistického systému, ještě více prohloubilo ateistický vztah Čechů k církvím.
Po listopadové revoluci roku 1989,
došlo k nové obrodě církví, zejména církve římskokatolické. Stále vyšší tlak kapitalismu na životní podmínky občanů, nahání občany do náručí církví. Římskokatolická církev se snaží pod záminkou dobročinnosti a prospěšnosti získat potřebný vliv a usilovat o své bývalé majetky. Římskokatolická církev u vědomí skutečnosti, že by věřící nepřijali Římské kněze, se snaží rozšířit svůj vliv v Čechách a na Moravě , pomocí Polských misionářů a stavbou nových kostelů.
Přesto Češi a Moraváci zůstávají věrni odkazu
mistra Jana Husa a Jana Žižky. Historicky zažité kacířství a související nedůvěru k církvím, nelze vymítit. Nezvrátí ho ani bohatě vyzdobené kláštery, pompézní bohoslužby, okázalá představení církevních hodnostářů, či papeženské návštěvy. Lze si vážit přínosů katolické církve, ve svém původním charakteru, k vedení morálního života, ale nelze akceptovat snahy o ponížení člověka, k nesmyslné důvěře k neexistujícímu Bohu. Římskokatolické církvi by měla stačit tolerance společnosti, která umožňuje působení církví, hradí příjmy církevních hodnostářů a poskytuje příspěvky na charitativní činnost.
Nezřízené bohatství římskokatolické církve,
rozmařilost a rozpad morálky církevních hodnostářů, současně s vlivem upadající demoralizované společnosti, způsobilo, že se z chrámů zbožnosti stávají centra hříšnosti, homosexuality, pedofile a násilí. Místo obcování z bohem, zde obcují církevní hodnostáři. To není jen ojedinělý místní přešlap, nebo jen ojedinělý případ, ale realita, potvrzená opakujícími případy z církevních institucí v několika státech světa. Od kněze, až k arcibiskupovi. Už neplatí, že celibát je zvláštním Božím darem, jímž se duchovní snáze a svobodněji oddávají Kristu, Bohu a lidem. Oni tomu bohu, ani sami duchovní, nevěří, když páchají takové odpudivé hříchy! Ve skutečnosti dnes církev usiluje především o peníze a majetek. Je zaměstnavatelem svých duchovních a chrání majetek, který získala naivními dary, věřících z celého světa.
Česká společnost má výhodu,
že oproti společnostem v jiných státech, z důvodu svých historických zkušeností procitla a je převážně ateistická a pragmatická. Z druhé strany i ve společnosti, lze dnes pozorovat úpadek morálky, bezohlednost, neurvalost a asociálnost, související s hromaděním bohatství a kapitálu jednotlivci, které pramení z charakteru současného kapitalistického systému. Síla naši společnosti musí působit proti této deformaci morálky, ve prospěch slušnosti, vzájemnosti a posilování soudržnosti společnosti, včetně sociálních jistot našich spoluobčanů. Naše mysl není zatížena, či vázána náboženskou naivností. Využijme tuto skutečnost k rozvoji vlastního i společného života a díla v naší vlasti. Buďme prospěšní celému národu !
Člověk potřebuje a chce něčemu věřit.
Věřte sami v sebe, ke svoji vůli, modlete se ke svému svědomí!
Přečtěte si:
http://jiricumpelik.blog.idnes.cz/c/116235/Boze-kde-jsi.html
Omlouvám se za případné historické nepřesnosti, které jsou zachyceny pouze orientačně. Jsem si vědom, že spousta věřících, teologů a jiných vědátorů, či náboženských mistrů, napadne tyto nevědecky a zjednodušeně prezentovaná fakta. Logika vychází z faktů a fakta jsou realita.
