Sametové rozdělení Československa na Čechy a Slovensko ukázalo, jak by se měly chovat i jiné státy ve světě, když se chce jejich část osamostatnit. Patří to k demokracii, ale v době ohrožení státu, to jistě není vhodné řešení.
Sametově rozdělit stát, či oddělit část,
není nic růžového. Sami si musí platit své politiky, parlament, nutnou státní i veřejnou byrokracii, investice, údržbu a ještě si platit svoji vlastní armádu. Proč nedat příležitost. Buď to utáhnou ke spokojenosti svých občanů, nebo nakonec přijdou na to, že když to bylo dohromady, tak bylo lépe a hlavně levněji pro všechny.
Jak je vidět
i demonstrace v Česku jsou sametové. Místo toho, aby vzduchem lítaly pendreky, nábojnice se slzným plynem, či najížděli cisterny s vodou na kropení, tak jenom potlesk a trocha křiku. Žádné ničení věcí, žádné zapalování aut, žádné barikády, žádné střílení gumovými patronami do lidí, zkrátka česká sametová pohoda.
Sametoví organizátoři demonstrací
i schovaní politici z pozadí, či jimi přizvaní herci, si za své projevy užívají potlesku. K tomu občas hraje hudba k pobavení a hlavně ta naše hezká hymna, kterou si každý rád zazpívá, o krásné zemi, nakonec.
Vypadá to,
jako by nám v tom našem sametu vůbec nic zásadního nechybělo. Chybí a chybí toho hodně, včetně přímé demokracie, ale snad si to dokážeme sametově vyřešit. Jde jen o to, abychom si ten samet ochránili
a aby nám ten samet vydržel i do budoucích let.
