společného dluhu ve výši 750 miliard Euro. Nejde tedy pouze o náhradu ztrát vlivem pandemie COVID-19, které jsou mnohem nižší, ale o aplikaci digitálních a zelených klimatických projektů o kterých bude místo států rozhodovat EK.
Dluh má být kryt sedmiletým rozpočtem EU
s tím, že bude splácen z příspěvků států po dobu 30 let, do roku 2057, což je holý nesmysl, protože predikci skutečného vývoje a situace v Evropě na 37 let dopředu nelze vůbec odpovědně stanovit. Uvázání jednotlivých států na společný dluh v délce 37 let je zcela nepřijatelné. Dosud nemáme splacené ani Kalouskem podporované církevní restituce, ani náš současný dluh. Na takový dlouhodobý dluh se nemůže zavázat žádný odpovědný stát, pokud z něho nemá zajištěny vlastní výhody na úkor jiných států.
Rozdělení financí ze společného dluhu EU
mezi jednotlivé státy na základě jejich dluhů, či nezaměstnanosti je dalším nesmyslem, protože občané států, které hospodařily odpovědně a držely nízko mzdy i důchody, budou doplácet na státy, které si pro svoje občany držely vyšší životní úroveň bez ohledu na výši svých dluhů. Pokud by naše firmy, které exportují zboží do starých států EU musely platit stejné mzdy, jako mají občané starých států, byla by naše současná nezaměstnanost nejméně 3 x vyšší.
Dalším nesmyslem, je návrh rozdělení
financí společného dluhu EU na přímé platby a dluhy, protože není důvod, aby zadlužené státy nemusely splácet své dluhy. Přímé platby na pomoc některým státům, by měly být zcela dobrovolné, dle možnosti jednotlivých států EU, jenže bez dluhů není v EU téměř žádný stát.
Dalším nepřijatelným rozdělením
financí společného dluhu EU je rozdělení mezi firmy a jednotlivé státy, když víme, že rozhodující evropské i nadnárodní firmy mají sídlo převážně ve starých státech EU a tedy nás navrhované rozdělení financí společného dluhu ponechá i po roce 2057 ve stále chudším postavení, vůči starým států EU.
Společný dluh EU nám zatím predikuje,
že naši občané budou naopak doplácet na státy s vyšší životní úrovní občanů a že nedojde v rámci EU k rozdělení výrobních kapacit, či k vyrovnání životní úrovně v rámci EU a místo zvyšování životní úrovně našich občanů budeme financovat digitální a zelené klimatické projekty i v jiných státech EU.
Pravděpodobně nezbude,
než tuto navrhovanou finanční Lisabonskou smlouvu číslo 2 odmítnout i za předpokladu potřeby vypovězení původní Lisabonské smlouvy dle návrhu Trikolóry Václava Klause ml., či vystoupení z EU pomocí referenda tak, jak navrhuje SPD Tomia Okamury. Lze předpokládat, že po počátečních ztrátách, pokud provedeme společenské a hospodářské změny bez diktátu EU, dosáhneme do roku 2057 na vyšší životní úroveň, než pokud bychom byli pod zelenou kuratelou Němci a Francouzi řízené EU s dluhy,
které nám nabízí do roku 2057 balíček financí ze společného dluhu EU.
