ty dluhy EU, které by musely splácet jednotlivé státy EU, už přitažlivé vůbec nejsou. Možná by se měli premiéři států EU zamyslet nad tím, o co vůbec jde. Že v pozadí této solidarity stojí láskyplná Angela Merkelová je téměř jisté
Neschopnost EU i EK
v průběhu pandemie COVID–19 ukázala realitu, že státy EU se bez ohledu na EU, či Schengen, budou především starat sami o sebe a o své občany s tím, že si uzavřou vlastní hranice dle své potřeby a že si sami budou zajišťovat nedostatkové ochranné pomůcky i potřeby pro zdravotnictví a to bez ohledu na EU, či EK.
To se jistě nelíbilo
Angele Merkelové a tedy ani vedení EU, či EK. Není pochyb, že EU je pro Německo z hlediska příjmů a to nejen z dividend, téměř zlatý důl a teď tady hrozil přímo neřízený rozpad EU. Možná i slzu uronila, ale nějaké to samostatné rozhodování států EU by jistě v rámci Lisabonské smlouvy nedovolila, zejména po tom průšvihu s Brexitem.
O tom, že EU řízená Německem,
nemá zájem akceptovat nějaké hranice států, ale chce společnou láskyplnou Evropskou říši regionů EU není pochyb a tak kontroly se s podivem přestaly konat na hranicích a byly posunuty namátkově až za hranice a v rámci vzájemné solidarity byli někteří pacienti ze Španělska, přijati i v Německu a pod.. Vzájemná pomoc mezi státy se odrazila mimo jiné i při výpomoci mezi státy poskytnutím ochranných pomůcek, či zdravotnických potřeb, což by, ale na žádost postižených států probíhalo i bez snahy EU, či EK.
Vypadá to,
že občané a politici jednotlivých států EU ještě dostatečně nepochopili, že jsou v rámci Lisabonské smlouvy především občany EU a tak Angela Merkelová spolu s Emmanuelem Macronem přišli s ohromujícím balíkem pro obnovu a oživení ekonomiky EU, který zahrnuje i budoucí přechod k zelené a digitální budoucnosti EU, jež následně posvětila EK v současné dluhové formě, přestože navrhovaná výše dluhu je zcela nesmyslně a neúměrně násobně vyšší, než skutečné ztráty EU vzniklé epidemií COVID–19. Není proto vůbec jisté, zda autoři navrženého dluhového fondu skutečně počítají se splacením takového dluhu.
Německo to v podstatě neohrozí,
Francii to velmi pomůže, Španělsko i Itálii to přitáhne podstatnými přímými platbami k EU, rozdílným přístupem se potlačí spolupráce států V 4 a ostatní státy to uváže k EU nesmyslným společným dluhem na desítky let. Tak nakonec využije EU a EK pandemii COVID-19 k upevnění jednoty EU pod vedením Německa a Francie. Ještě to chce ty společné Evropské vojenské jednotky EU.
O použití společného dluhového fondu
na oživení ekonomiky EU a na aplikaci projektů digitálních i zelených klimatických změn bude, jako vždy stejně rozhodovat EK. Připomínku našeho premiéra Andreje Babiše, že vytvořený společný dluh EU, který budou splácet všechny státy kolem 30 let, je příliš velký a v jeho důsledku se velmi pravděpodobně omezí sbližování úrovně ekonomik, tedy podpora slabších ekonomik států EU, nelze přehlédnout.
Německo a Francie budou
především podporovat vlastní rozhodující podniky, protože slabší ekonomiky, nejsou pro EU rozhodující a tak to vypadá, že nakonec bude naše budoucí generace platit dluhy sloužící především silným státům EU s rozhodující ekonomikou, které mají v rámci EU mnohem vyšší životní úroveň, nebo hradit občanům cizích států jejich podstatně vyšší příjmy, či důchody, než mají a budou mít naši občané.
Jednotlivé státy EU
by měly být schopné své ekonomické ztráty způsobené pandemií COVID-19 odstranit vlastními opatřeními i svými dluhy což, ale nevylučuje vznik dobrovolného fondu EU pro přímé platby na pomoc Itálii a Španělsku, dle možností jednotlivých států EU a situace v uvedených státech. Obdobný návrh na dobrovolný fond pro Itálii a Španělsko v rámci EU, místo navrhovaného dluhového balíku, by od našeho premiéra nezněl vůbec špatně.
Pro nás je podstatné,
aby premiér Andrej Babiš před odsouhlasením, předložil navržený dlouhodobý dluhový balík přímých plateb a dluhů na oživení ekonomiky EU a na aplikaci projektů digitálních a zelených klimatických změn, k předchozímu projednání a schválení Parlamentu ČR. Pak už jen můžeme doufat, že naši poslanci a senátoři, nezatíží naši budoucí generaci nesmyslným dlouhodobým společným dluhem vymyšleným vládci EU stejně slepě, jako to učinili při hlasování o Lisabonské smlouvě, která umožňuje vměšování do vnitřních záležitostí jednotlivých států EU
a dlouhodobé zadlužení naší republiky zásadně odmítnou.
